- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Je to snad také předzvěst jejich konce?
Mohla by být, kdyby se ovšem státy, které bombardovaly či bombardují města okupovaná islámskými teroristy, tedy USA, Velká Británie, Francie i Rusko, konečně sjednotily a neřešily si nákladnými a leckdy spornými leteckými kampaněmi jen vlastní mocenské a geopolitické cíle. Kdyby se dohodly na společném pozemním útoku proti baštám IS a obsazeným ropným polím s cílem porazit IS na hlavu a postavit těch jeho třicet tisíc "bojovníků" před novou, mnohem větší obdobu mezinárodního norimberského soudu, který by tentokrát mohl zasednat třeba v Mosulu.
Jenže to by pak válka proti Islámskému státu rychle skončila. A skončily by i zisky plynoucí z obchodů s ropou, kterou IS prodává za dumpingové ceny. Nemluvě o ziscích, které mají zbrojařské firmy z prodeje zbraní teroristům a leteckých pum a raket jejich odpůrcům. To dá rozum.
Jenže v každé správné kriminální kauze se hledá odpověď na otázku Qui bono? Kdo z toho má prospěch? A tohle je kriminální kauza, a dokonce internacionální! Ale to, jak se zdá, nikoho z politiků nezajímá. Ti pořád řeší jen kdo, s kým a proti komu.
Už je to únavné, kontraproduktivní a v pravém toho slova smyslu odporné. A doplácíme na to všichni. Syřané a Iráčané životy a Evropa ohrožením své existence, což vidí už i nejhlasitější z kandidátů na amerického prezidenta Donald Trump.
Jen evropští političtí trampvé a turisté v Bruselu, Berlíně i Praze neslyší a nevidí nic, čím by se měli znepokojovat.
Jak že se jmenoval ten americký film z roku 1989, jehož název se stal metaforou pro porevoluční vývoj nejen u nás? Nevidím zlo, neslyším zlo.
To byla ovšem komedie. Tohle, co zažíváme teď, je tragikomedie, která by se mohla snadno zvrhnout v tragédiie
Další články autora |
Aleše Hrdličky, Ostrava - Poruba
11 000 Kč/měsíc