Vydávali nás za venkovské balíky, nevzdělance a senilní dědky a báby, ale teď, čtyřiadvacet hodin před začátkem prvního kola voleb, začínají lidé, u kterých by to nikdo nečekal, říkat, že Zeman vyhraje. Jak je to možné?
Inu, placené průzkumy, které se provádějí tak, aby byl s jejich výsledkem zadavatel spokojen, mají většinou velmi problematickou hodnotu. U politiků a na ně napojených oligarchů je přání otcem myšlenky. A intelektuálové z Prahy, Hradce Králové, si - slespoň pokud jde o volby, nevidí ani na špičku nosu.
A různí drobní i větší šmejdi, kterým se stýská po neomezených možnostech okrádání státu, zaměstnanců a klientů, se křečovitě upínají jako ke své poslední naději k tomu, že kdyby vyhrál souboj o funkci prezidenta republiky někdo jiný, všechno by se vrátilo so starých kolejí, po kterých by se jelo dál močálem černým kolem černých skal.
Po těch kolejích, které kladli počátkem devadesátých let pánové Ježek, Klaus, Kočárník, Tříska a další, využívajíce faktu, že "nepolitický politik" Václav Havel rozuměl ekonomice jako koza petrželi a mnohem víc než privatizace ho zajímaly restituce.
To Václav Klaus ekonomice rozuměl. Až moc. A lidé, zpití vidnou lidového kapitalismu a snadného zbohatnutí, kupovali své kuponové knížky jak vzteklí a nechali svého kozla, který se stal zahradníkem, aby hospodařil po svém a nakonec amnestoval i ostatní kozly, kteří neměli jako on imunitu.
Vidiny zbohatnutí, nebo aspoň významného zvýšení životní úrovně, se ovšem většinou rozplynuly jak pára nad hrncem polévky pro chudé, která se na Štědrý den vaří pro bezdomovce.
Ale to neznamená, že by se nic nepovedlo. Jistá vrstva lidí opravdu zbohatla. Někteří, protože byli ve svém oboru skutečně schopní, a jiní, protože byli schopní všeho.
Zato střední vrstva se ztenčila a nejchudší vrstva zbytněla. Ano, nezaměstnanost je malá. zaměstnavatelé si stěžují na nedostatek pracovních sil a pošilhávají už nejen po osvědčených pracantech z Ukrajiny, Ruska či dokonce vzdáleného Mongolska, ale možná že by brali i ty, kteří v určených hodinách přestanou pracovat, kleknou si na zem směrem k Mekce a v hubokém předklonu se budou modlit. Za co, to ví jen Alláh.
Že by se mohli spokojit s menšími příjmy a svým zaměstnancům líp platit, to většinu zaměstnavatelů nenapadne ani v nejdivočejších snech. A tak jejich pracovníci odcházejí za lépe placenou prací do Německa, do Rakouska, do Holandska nebo jinam. Ale nejenom jejich. Odcházejí i kvalifikovaní zaměstnanci státu. Lékaři, zdravotní sestry, ajťáci atd. atp. Stát jim pořádně přidat nemůže, protože nemá z čeho. Stát má jednu kapsu prázdnou a duhou vysypanou - mimo jiné i vinou nesmyslných církevních restitucí.
Jen důchodci věrně zůstávají - navzdory svým směšným důchodům, drahým nájmům, šíleně předraženému vodnému a stočnému, energiím a lékům. Po důchodcích nikde poptávka není.
A výsledek? Tři miliony naštvaných voličů z řad mizerně placených zaměstnanců, důchodců a ateistů, kteří způsobili drtivou říjnovou porážku stran, jež si pletou demokracii a občanské svobody s vládou svých peněz a svobodou nezřízeně bohatnout na druhých.
Půjdou-li zítra - a případně i za 14 dní - ty tři miliony naštvaných voličů volit stávajícího prezidenta, bude vymalováno. Nechají-li se však zblnout věčným skandalizováním Miloše Zemana ze strany jeho odpůrců za to, že občas používá stejné vulgarizmy jako většina z nás, nebo že se někdy dopustí netaktního výroku, jako byl třeba ten o Dubčekovi, vyhraje někdo z těch uhlazených, pokryteckých a všestranně tvárných kandidátů, který bude opět plnit zadání těch, co mu cestu na Hrad vydláždili svými miliony.
Jak to říkal ten milionář ve filmu "Nekdo to rád horké"? Nikdo není dokonalý. Svatá pravda!
A jak se zdá, uvědomují si ji i Václav Klaus ml., senátor Kubera a mnozí jiní, kteří jistě Zemana volit nebudou, ale už teď připouštějí, že je to předem ztracená bitva.
