Dne 23. 2. proběhl ve Slovenském domě v Praze (po odhalení Štefánikovy pamětní desky prezidentem ČR Milošem Zemanem a exprezidentem SR Ivanem Gašparovičem) také křest Černé knihy České televize Petra Žantovského a Jiřího Hroníka.
Nebyl to sice žádný výstřel z Aurory, který odstartoval události, jež otřásly světem před téměř sto lety, ale následovaly po něm další tektonické pohyby v podloží Kavčích Hor, aniž by ovšem - alespoň prozatím - vedly k nějaké překotné evakuaci pracovníků z kanceláří vedení ČT.
Hned následující neděli skončil šestidílný seriál Bohéma, po kterém se utrhla lavina odborné i divácké nespokojenosti. Zahanbit se nenechala ani Rada ČT, která podrobila zdrcující kritice naši veřejnoprávní televizi jen o několik dní později.
S vyhlášením výběrového řízení na nového ředitele to zdánlivě nemělo nic společného, protože o něm (tedy o tom řízení) bylo rozhodnuto už dávno předtím, ale že do odcházejícího se vždycky nejlíp kope, to ví i malé dítě. A tomu, že by tahle taškařice neměla na výběr nového šéfa žádný vliv, neuvěří ani klient zařízení pro pacienty postižené stařeckou demencí.
A do třetice všeho zlého odvysílala ČT v sobotu večer přímý přenos slavnostního předávání Českých lvů. Za nevlídné přijetí letošní filmařské "dočesné", na které zaznívala slovenština nejen z úst Adély Banášové, ale i nejednoho filmového tvůrce, Česká televize samozřejmě nemůže. Ale to by bylo, aby si to někdo neodskákal!
Říkáte si, že dělám mnoho povyku pro nic? Možná. Třeba těch deset dní Českou televizí nijak zvlášť neotřáslo. Možná že bude třeba zatřást i jejím novým vedením. Ale to ukážou až příští dny, týdny a měsíce.
Jen aby to nebyly celé roky! Hlavně co se týče televizního zpravodajství a publicistiky.
