Co mě letos nejvíc vyděsilo

Zpráva, že se Kalifornie chce trhnout od USA! Ono se může zdát, že nám do toho nic není, že máme svých starostí dost, jenže co když se bude chtít odtrhnout od Česka Praha, které také leží její prezident v žaludku jako chcíplý pes?

Možné by to jistě bylo, konec konců naším vzorem už dávno není Sovětský svaz, ale Amerika, ta kolébka demokracie a země neomezených možností. Jenže americká demokracie z kolébky už dávno vyrostla a teď je z ní něco jako Miss World, které nejde o nic jiného než o světový mír a v jeho zájmu se cpe, kam to jen trochu jde. A když ji někde vyhodí dveřmi, vrátí se třeba oknem. Ale i s těmi neomezenými možnostmi to vypadá dost vachrlatě, a to dokonce už od dob války Severu proti Jihu. Jižané se také chtěli naivně trhnout od Unie, jenže Seveřani jim to vytmavili u Gettysburgu a názorně jim ukázali, že Lincoln není král Jiří III.

Ale dejme tomu, že Kalifornii by to dneska prošlo. Konec konců jsme o sto padesát let dál a soudobá Amerika se - alespoň verbálně - až dosud řídila zásadami politické korektnosti. Proč by se pak nemohla trhnout taky Praha od Česka? Výdyť je to nota bene nejdůležitější kraj republiky a žije v ní nejvíc příslušníků národnostních menšin, jakož i intelektuálů (hanlivě vydávaných za jakousi pražskou kavárnu), kteří přece vždycky vědí nejlíp jak na to.

Vůbec bych se nedivil, kdyby se Praha úspěšně zařadila mezi ostatní evropské městské státy, a to jako největší z nich. A kdyby snad ani stoupající výnosy z cestovního ruchu a kasin či heren (vždyť je jich v Praze pomalu jako v Las Vegas!) nestačily Pražáky uživit, mohly by pražské elity - které se ovšem samy tak nenazývají, na to je třeba dávat si pozor! - začít vyvážet svoje know how do celého světa.

Třeba by pak utrousily nějaké ty drobky ze svého bohatě prostřeného stolu i nám, co bydlíme na pražském zápraží, anebo dokonce v ještě vzdálenějších krajích, než je ten náš Středočeský, s matkou měst spojený pupeční šňůrou.

Ale možná že taky ne, protože my jsme přece dali v prezidentských volbách přednost pouhému zemanovi před knížetem. Sice ne všichni, ale mnozí z nás - a to tak, že většinou platných hlasů! A co je ještě horší, někteří z nás (většinou starší občané menších obcí s nižším vzděláním a bez schopnosti samostatně uvažovat podle těch jediných pravých not) ve svém bludu tvrdošíjně setrvávají.

Jen aby to neskončilo nějakou novou občanskou válkou, nebo dokonce trestnou výpravou, kterou by vedl  kříž s půlměsícem ruku v ruce! On totiž není Zeman jako zeman. Žižkova vozová hradba, vidle a cepy by nám byly platné asi tak jako mrtvému zimník a při zvuku chorálu Kdož sú boží bojovníci by si vojáci expedičního sboru Unie do kalhot určitě nenadělali.

Oni by ho totiž ani neslyšeli, protože by měli na uších sluchátka, ze kterých by jim bušily do jejich kovadlinek mnohem modernější hity! 

A proto naléhavě, téměř se slzami v očích, prosím: "Kaliforňané, proboha, neblbněte!"

(Petiční archy s touto výzvou v češtině, angličtině a dalších světových jazycích vyjma ruštiny budou v nejbližších dnech dostupné ve všech pražských kavárnách, venkovských hospodách i moravských vinných sklípcích. Bratři a sestry, hrrr na ně!)