Zato filmoví pseudoodborníci, kteří všechno znají a všude byli nejmíň dvakrát, spustili na Novinkách i jinde pohoršený křik. Vadila jim slovenská moderátorka, Jiří Bartoška s Evou Zaoralovou, vítězný film a vlastně skoro všechno.
Většinou sice žádný z hodnocených filmů neviděli, protože ty zatím nebyly uvedené v televizi a oni do kin nechodí, ale to jim nevadí. I bez toho je jim jasné, že Masaryk dostal dvanáct Českých lvů jen proto, že je to prorežimní paskvil, pohoršilo je, že se točí filmy o vražedkyních (Já, Olga Hepnarová) či kolaborantkách (Lída Baarová), rozpálilo je do běla, že Banášová uváděla večer slovensky, ale já osobně mám podezření, že nejvíc jim zvedla hladinu adrenalinu v krvi informace, že účastníky večera čeká ještě nějaké občerstvení. A to všechno samozřejmě za jejich peníze!
Neopomněli také vmést Jiřímu Bartoškovi do tváře, že četl loni v říjnu na Staroměstském náměstí Výzvu k týdnu občanského neklidu. Což o to, tou výzvou pánové Bartoška a Dyk ani mně žádnou radost neudělali, však jsem na to reagoval svou Výzvou k občanské bdělosti, jenže to výzvu nepsali oni, tu psal "dobový tanečník" Karel Steigerwald. Oni ji jen přečetli. Jsou totiž oba herci, a to velmi dobří herci! Vojta Dyk je navíc velmi dobrý zpěvák. A jako je čas žít a čas umírat, je také čas kritizovat a čas chválit!
Včera večer mluvil Jiří Bartoška sám za sebe a mluvil dobře. Vojta Dyk ještě lépe zpíval. A Adéla Banášová celý večer výborně - a s mimořádným ohlasem u publika - uváděla. Nezaznamenal jsem žádné trapné okamžiky, ze kterých mi čas od času naskakovala husí kůže trapnosti během některých minulých ročníků Českých lvů.
Mimochodem, během večera zaznělo, že naše vzájemné vztahy se Slováky nebyly snad ještě nikdy tak dobré jako teď. Mám stejný pocit. Ostatně, totéž bylo řečeno zhruba před deseti dny ve Slovenském domě v Praze, kde slovenský exprezident Gašparovič a český prezident Zeman odhalovali pamětní desku Milana Rastislava Štefánika.
Zbývá tedy posoudit, zda ceny České filmové akademie byl rozděleny správně. Ale kdo se toho dokáže zodpovědně zhostit? Umění nepatří k disciplínám, kde se výkony měří časem, výškou, vzdáleností, vstřelenými brankami či jinými jasnými ukazateli. A všude, kde výsledky hodnotí lidé, vstupují do hry subjektivní názory.
Já většinu loni natočených českých filmů zatím neviděl a svůj názor na Renčovu Lídu Baarovou jsem tu už psal. Takže o snímcích Masaryk, Já, Olga Hepnarová či Operaei Anthropoid snad až někdy příště. Ale už teď mám radost z toho, že za nejlepší scénář dostali České lvy tři scénáristé, k nimž patřil i zesnulý Alex Koenigsmark, kteréího jsem dobře znal a jehož práce jsem si vždycky vážil...
Své závěrečné - a samozřejmě že subjektivní - konstatování jako obvykle nikomu nevnucuji, nabízím ho jen k zamyšlení:
Nejsem žádný velký ctitel České televize, ale naštěstí mám spoustu jiných zájmů a také dálkový ovladač vždycky po ruce. Včera jsem ho použít nemusel.
