Četl jsem si na fcb postesknutí slovenské spisovatelky a publicistky Gabriely Rothmayerové nad rozmáhajicím se lidským hyenismem v zemi pod Tatrami. Končilo slovy: "Bůh ochraňuj Slovensko!" Obávám se však, že Bůh na nás už kašle.
Řekl bych, že má jiné starosti než nás všechny pořád ochraňovat před sebou samými. Nejspíš už pochopil, že se mu ten jeho majstrštyk - tedy člověk - nepovedl podle jeho představ a že jeho vyhnání z ráje nebylo úplně správné manažerské rozhodnutí. A počítám, že už to zkouší znovu a někde jinde. Na nějaké jiné, lidmi dosud nezdevastované planetě.
Nebo má už dávno mnohem víc želízek v ohni. Konec konců, vědci nás neustále obšťastňují dalšími a dalšími poznatky o počtu planet, na kterých může být život, o zachycených signálech, které mohou pocházet od mimozemských civilizací, a o možném zániku planety Země či dokonce celého vesmíru.
Pak se nikdo nemůže divit, že výskyt depresí roste téměř geometrickou řadu a že "Lidé chovají se jako saně, člověk ku člověku jako kat, podívejte se na ně a musíte naříkat!" (Za správnost své citace V + W neručím.)
Ale co s tím? Při vší skromnosti musím říct, že bych věděl co. A že to vlastně víme skoro všichni. Chovat se ke druhým tak, jak chceme, aby se chovali oni k nám. Slušně, nesobecky a pokud možno empaticky a solidárně. A stejně, nebo ještě lépe bychom se měli chovat k přírodě.
Jenže to by mnozí z nás museli slevit ze své chamtivosti, rozežranosti, pohodlnosti či dokonce sobectví. A nesměli by k nim vychovávat další a další generace. A to ani rodiče, ani učitelé, ani politikové, ani média. Protože dokud bude ve společnosti platit, že o peníze jde až v první řadě, že se musí každý o sebe postarat sám a že principem tržního hospodářství je urvat, co se dá, čeká nás všechny osud obyvatel antických Pompejí. Jen s tím rozdílem, že si výbuch desetitisíců novodobých vesuvů přivodíme sami. A potom pámbu s námi!
To bychom však asi nikdo nechtěli. Takže si asi budeme muset pomoct sami. Bez Boha, bez církví a jejich restitucí. Bez těch především!
