1-Cestovní střípky: Nicaragua země sopek a překvapeních

Cesta Střední Amerikou nás zavedla do Nicaraguy,  největší země Latinské Ameriky. Blížily se Vánoce a my jsme zamířili  k moři, do Las Penitas.....

Podle břehu byli roztroušeny velké a malé domy, mezi nim chatrče a luxusní vily. Na jednom větším domu byl nápis „Guest House“ a tak jsme otevřeli bránu a vstoupili dovnitř. Měli pro nás místo a náš pick-up se pohodlně vešel do dvora, z něhož byl překrásný  výhled na Pacifický oceán.  Dům byl letní sídlo doktora z Leonu, který tam málokdy pobýval, a tak jsme strávili Vánoční svátky s rodinou, která se o dům starala. Čas utekl rychle a my jsme debatovali, kam se vydat.

Takový západ slunce o štědrém večeru je romantický, přesto se  nám ale zastesklo po bílých vánocích.

Jezero Nikaragua vypadalo na mapě velice slibně.  Je to největší jezero ve Střední Americe,  280 km dlouhé a 70 km široké. Sousední stát El Salvador by se tam vešel dvakrát. V jezeře leží ostrov Ometepe. ¨Tento ostrov je nezapomenutelný, musíte ho navštívit ¨, pobízel nás turistický průvodce Lonely planet. Loď ze San George tam převáží i auta, a tak jsme se tam rozhodli zajet.

Sotva jsme přijeli do přístavu, když najednou jeden ožrala začal bouchat na dveře auta a žebral o peníze. Já ho ignoroval a zaparkoval auto. Zničeho nic se před naším autem objeví jiný člověk, křičí, mává rukama a ukazuje dozadu. V postraním zrcátku vidím opilce ležet pod zadními koly. Průšvih! Chci otevřít dveře a podívat se co se mu stalo, ale žena na mě křičí ¨ Neotvírej,  je to podvod, viděla jsem jak spadl pod kolo až potom, co jsi si zastavil¨. Ten druhý ale ječí ¨Policia, policia ¨, vytáhne kus papíru a zapisuje si naše číslo. Já stáhnu okénko a křičím na něj ¨ Zavolej policia, jste zloději a podvodníci“. Jsem rád, že jsem se učil španělsky, ted´ mě to přijde vhod. Cirkus trvá asi pět minut, pak se ožrala zvedne a jde hledat další oběť.

Kromě  velkých vln musí plavčík dávat pozor na  Bull shark, dvoumetrové sladkovodní žraloky .

V pokladně nám řekli, že večerní loď je vyprodaná a budeme muset čekat na ranní. Žena mezitím hlídala auto a já se šel podívat do přístavu, kam zrovna připlouvala večerní loď. Byla asi 35 metrů dlouhá a vzadu měla zdviženou nakládací rampu. Loď byla přetížená a kymácela se ve velkých vlnách. U přístavu se otočila  a couvala k rampě. Silný boční vítr ji ale vždycky odstrčil stranou. Pak vidím, jak si jeden z členů posádky hodil přes rameno lano, pokřižuje se, křikne AVE MARIA a skočí do vln. Plavání mu s těžkým lanem moc nejde, ale u břehu na něj čeká pomocník.  Za deset minut je loď uvázaná k molu, rampa jde dolů a stovka  pasažérů odchází. Po nich vyjíždí několik náklaďáků  naložených  banány. Ponor lodi se sníží o půl metru.

Vzpomněl jsem si na zprávu z Indonesie, jak se přeložená osobní loď  převrátila a několik stovek pasažérů se utopilo. Nemá  cenu to riskovat řekl jsem si, pojedeme jinam a vracím se k autu.

AUTO BYLO PRYČ!!! Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Co se stalo? Moje žena neumí s naším pick-upem jezdit! Pak jsem ho uviděl už naložené na lodi........

¨.....Když jsi odešel, přišel za mnou jeden muž z pokladny a nabídnul mi lodní lístek. Tak jsem ho koupila.  Pak se auta začala řadit a ty nikde¨ začala si žena stěžovat.  ¨On se vrátil,  že musíme pospíchat a když jsem mu řekla, že neumím s naším autem jezdit, tak se nabídl, že ho tam zaveze¨. Co dělat? Zpátky jsme nemohli, a tak jsme svěřili naše duše osudu. Vlny na jezeře byly velké a loď se hodně kymácela. Já nenápadně pátral, jestli máme nějaké  záchranné čluny, či plavací vesty, ale žádné nebyly v dohledu. Cestujícím to kymácení moc nevadilo, buď spali nebo se dívali na televizi a za dvě hodiny jsme dojeli k ostrovu....

Náš kemp měl výhled na sopku Concepcion, která nedlouho po našem odjezdu začala soptit.

Ráno jsme objížděli ostrov a hledali kemping. Šipka ¨Playa Venecia¨ nás zavedla po rozbité cestě na břeh, kde byla restaurace s chatami. Za pět dolarů jsme dostali hezké stíněné místo. Nedaleko se tyčila sopka Conception, která měla vrchol zahalený v bílé čepici. Odpoledne jsem se přidal na túru po ostrově na koních  a když jsme se za dvě hodiny vrátili, byl jsem celý roztřesený.

Většina hostů byli backpackers různých národností, kteří se postarali o zábavu a při večeři si vyměnovali cestovní příhody z celého světa. Nedaleko nás seděly dvě studentky z Kanady a k nim se později připojilo pár kluků.  Jeden přinesl flašku whiskey a začali hrát poker. Zábava se jim asi dobře rozvíjela, protože dlouho do noci bylo slyšet jejich ječení, chichotání a argumenty. Ráno po nich zůstaly na stole pouze prázdné flašky. ¨Měl jsi je vidět v noci¨,  řekla mi žena ¨Já šla na záchod, oni seděli u stolu polonahý a hráli strip poker¨.

¨Proč jsi mě nevzbudila?¨ Já na to. ¨Ty jsi byl večer takový chudák a stěžoval sis, jak tě bolí odřený zadek. Nahý holky by tě nezajímaly ¨.  Holky přišly  později na snídani a vypadaly jako dva andílkové.  Jejich rodiče by na ně byli hrdí.

Kolem restaurace rostly krásné kytky.                    V noci tam hosté provozovali zvrhlé hry....

Příští den byl nějaký svátek a do restaurace přijela spousta rodin s dětmi. Vytáhli ven stoly které obložili s jídly, saláty a grilovanými  kuřaty. Po krátké mši se stoly odtáhly a začala zábava. Při ohňostroji zanechal největší dojem bezzubý dědek, který odpaloval rakety z ruky. Doutnák zapaloval cigaretou, která mu visela ze rtu. Časování k odpalu muselo být přesné a on to uměl, protože mu nechyběly žádné prsty. Jeden mladík to zkusil také, ale špatně načasoval odpal, raketa spadla na zem a způsobila paniku mezi hosty, když jim začala lítat pod nohama.

Čtyři dny utekly rychle a my jsme jeli do přístavu,  zamluvit si loď na příští den. ¨Nemáme místo¨  řekla nám pokladní ¨. Je sklizeň banánů a všechno je plné, přijďte tak za čtyři dny ¨.

Čtyři dni? Čekat čtyři dny nemůžeme a šli jsme za majitelem restaurace. ¨Nechte to na mě, já zavolám do Granady, znám majitele převozu¨. Večer nám přinesl lístek. “Máte rezervaci na  zítřejší odpolední loď, tady je vaše číslo“. Druhý den jedeme v poledne do přístavu a Sue jde koupit jízdenku. „Všechno je v pořádku, je to dokonce o deset dolarů lacinější“. Oznámila mě.

Přetížené náklaďáky mají  zadní pérování  přešponované a couvat na loď není snadné.

Převoz přijede,  je vyložen a kapitán diriguje nakládání. Přijde naše řada, dáme mu jízdenku, on se na ní  podívá a zakroutí hlavou.“Nemůžu vás vzít, ten lístek je pro pick-up“.     „My máme pick-up“ já na to, „je tam jasně napsáno Ford 250, pick-up 3/4 tuny“. „Sorry, nemám pro Vás místo“ a ukazuje na malou Toyotu pick-up za námi, aby se naložil. Dohadovat se nemá cenu. I ta malá Toyota se tam stěží vešla.

Zaparkujeme na ulici vedle přetíženého náklaďáku. Bavím se s řidičem.  Ptám se ho, kolik váží jeho náklad banánů. Kolek pěti a půl tuny. Jeho náklaďák odhaduji na třítunku. „Si,  je to třítunový auto a na převozu platím za tři tuny ale když náklad dovezu do Guatemaly, dostanu zaplaceno podle váhy, tak naložím co se tam vejde“  směje se řidič. Za ním stojí řada přeplněných pětitunových Mercedesů. Každý veze kolem devíti tun. Na převoz se vejdou dva, to je osm tun navíc, proto má naše loď takový hluboký ponor.

Ptám se ho, jak budeme dlouho čekat. „ Pojedu dneska večer, přidali extra převoz“. Extra převoz?? Jdem honem zpátky do pokladny a po douhé anglo-španělské diskusi jsme se dostali na ranní převoz. Nakládání zase řídí kapitán. Napřed jedou dva náklaďáky. Ponor se viditelně sníží. Pak jedu já a další pick-up. Kapitán jde na rampu, prohlídne si náklad a ukazuje mi, abych zacouval více ke straně. Pak jestě víc. Dál už ale nemůžu, postranní zrcátko bude škrábat o stěnu. Potom posunuje ten druhý pick-up. Aha, on balancuje loď, aby nebyla nakloněná na jednu stranu. Auto před námi blokuje dveře s velkým nápisem „ Nouzový východ“, ale kapitán je spokojený. Rampa se zvedne a v klidném počasí přejedeme bez potíží na druhou stranu.

Kam dál? Koukáme se na mapu a nedaleko města Granada je národní park Volcano Masaya. Je v něm velká  sopka. Tam kemping určitě bude,  tak si tam zajedeme......

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Když je náklad  vyvážen,  nalodí se stovka pasažérů,  kteří  tak vybalancují předek lodě.

Kapitán vzbuzoval důvěru, v novinách si ale stěžovali že zanedbává údržbu

Sopka Concepcion se občas probudí  a zamoří popílkem celý ostrov.......