Řešení problémů nebo jen diskriminace naruby?

Romové ve slovenské obci Čirč dostali levně do pronájmu pozemky, na kterých si předtím načerno postavili své obydlí. Je to dobré řešení?

Starosta Čirče, obce na východním Slovensku, je chválen za vyřešení letitého problému s černými stavbami. Romové si vystavěli svoji osadu na pozemcích, které jim nepatřily. Opustit svoje domovy samozřejmě odmítali a černé stavby byly tím pádem problém, který zdánlivě neměl řešení. Starosta obce ho však našel. Obešel vlastníky pozemků, na kterých stavby stojí, a dohodl se s nimi, že je věnují obci. Obec pak mohla zlegalizovat, do té doby načerno provozované obydlí, a Romům stanovit pronájem. Problém byl tudíž vyřešen k všeobecné spokojenosti. Opravdu? Všichni jsou spokojeni s takovým řešením? Myslím, že ne, jen se o tom moc nemluví.

V první řadě vlastníci pozemků. Sto padesát lidí bylo tak velkorysých, že své pozemky věnovali obci? Ti Slováci jsou teda lidumilové. Být to u nás, tak se nemusíme tak handrkovat s vlastníky pozemků v místech plánovaných obchvatů nebo dálničních tahů. Stačilo by zajít za majitelem a požádat, rád by pozemek státu věnoval. Ale všichni tušíme, že se za tím skrývá nějaká „čertovina“. Majitelé své pozemky měli možnost využívat pouze „de jure“, ale „de facto“ k nim neměli ani přístup. Představa, že si půjdu doprostřed romské osady na svůj pozemek zasadit brambory, je dost úsměvná (a co teprve jít si je tam sklidit). A bez vyhlídky na změnu. Takže takové pozemky byly pro majitele naprosto bezcenné a nevyužitelné. Prodat by se je nikomu nepodařilo, ze stejných důvodů, jako se je nepodařilo využívat pro svou potřebu. Darování obci proto nemuselo až tak bolet.

Takže majitele máme vyřešeny. Sice přišli o svůj majetek, ale tento byl dlouhodobě znehodnocený a neuživatelný, tak věnovat ho je správná věc. Kdo by to neudělal, byl by za „škrťu a paďoura“ a povláčeli bychom ho po médiích, že zhatil bohulibou věc. Takto asi uvažoval starosta obce. Protože, pokud by uvažoval jinak, přišel by jistě na řešení se stejným výsledkem, jen spravedlivějším pro všechny strany. Proč nepřišel za majiteli pozemků s nabídkou odkupu za normální cenu, na základě cenové mapy a bonity půdy? Obec by pozemky odkoupila a Romové, kteří by tam chtěli zůstat bydlet, by cenu postupně splatili. A i kdyby na odkup obec neměla peníze, jistě by šlo s majiteli dohodnout splátky, jak by byly spláceny novými uživateli těchto pozemků. Majitelé by jistě rádi souhlasili, když byli ochotni (byť vlastně nedobrovolně) dát pozemky i zadarmo. Tím by byla odstraněna první nespravedlnost, ta vůči majitelům konkrétních pozemků.

Ale jsou zde ještě přinejmenším dvě nespravedlnosti, které vyvolávají negativní reakce u všech ostatních lidí. Kdybych já si postavil na cizím pozemku nějakou chatrč bez povolení, přijel by buldozer a nikdo by se mnou nebavil. Proč Romové mohou? Nemohou, jen se nikdo k řešení tohoto problému nedokáže postavit čelem. A tady je třeba starostu Čirče pochválit. Ví, že to nějak musí řešit (kdo jiný by to měl vědět lépe, než starosta obce s tříčtvrtinovým zastoupením Romů) a taky to řešil! Slovenská media se tomuto případu věnují podrobněji a tak se lze dopátrat, že po tomto aktu převzetí pozemků, starosta vyhlásil stop stav na další černé stavby a ten buldozer by tam opravdu najel. Což je jasné deklarování toho, že dobrá, doteď jste se mohli spoléhat na naši shovívavost (spíše zbabělost a neochotu řešit opravdu palčivé problémy na rovinu), teď když jsme vám udělali ústupek v tom, že vaše dosavadní stavby nezboříme, ale dokonce zlegalizujeme a umožníme vám je užívat, očekáváme, že se dalšího takového nezákonného jednání nebudete dopouštět, budeme s vámi jednat jako s jakýmkoliv jiným člověkem. Přímé a dobré řešení, odstranění té diskriminace naruby.

Zbývá poslední nespravedlnost. Proč ostatní nemají možnost mít v pronájmu pozemky za tak směšnou cenu jako dostali Romové? Platí ročně za metr čtvereční 25 centů (cca 6,50 Kč). To je nespravedlnost a diskriminace ostatních více než zjevná. Že by víc nezaplatili, protože nemají peníze? No a co má být, ostatní lidé si také mohou dovolit jen to, na co mají. Všechno správně. Ale situaci to neřeší. A přitom je i v tomto případě řešení žalostně jednoduché. Kdyby Romové místo placení nájmu spláceli výkupní cenu pozemku, bylo by to v pořádku. Sice by museli asi trochu přitlačit, při šesti padesáti korunách by splácení trvalo desítky let. Ale spláceli by původním majitelům skutečnou cenu pozemků, obec by byla prostředníkem, garantem a správcem při této transakci. Pozemky by pak zůstaly sice v majetku obce, protože většina Romů má exekuce, takže by si vlastnictví příliš neužili, ale měli by garantován pronájem klidně na sto let a za cenu víc než symbolickou. To už by nikoho nepobuřovalo a ostatní by se necítili diskriminováni, protože pozemky by již „de facto“ patřili Romům. A samozřejmě by museli také splácet ostatní náklady, které stát se zlegalizováním jejich černých staveb měl. I pokutu, protože ta přichází v takových případech vždycky. Nemusela by být velká, ale měla by být, pro tu spravedlnost.

Takže, abych to shrnul a odpověděl na otázku z nadpisu. Jak to provedl starosta slovenské Čirče není dobré řešení problému, protože to právem vyvolává debaty o diskriminaci těch ostatních. Při takových řešeních se nemůže nikdo divit, že Romové nejsou v oblibě. Starosta sice konkrétním Romům možná pomohl, ale jejich etniku, jako celku, prokázal medvědí službu. Šlo to udělat lépe, spravedlivěji. Ale uznání si pan starosta určitě zaslouží. Že problém řeší, nejen o tom mluví, jako mnoho politiků, že nastavil nulovou čáru, výchozí bod, a snad již nebude docházet k pozitivní diskriminaci. A v případě nových černých staveb již vyjedou buldozery. Protože nic lidi neštve víc, než nespravedlnost.