Proč dýmka míru vyhasla?

Diskuse o zákazu kouření v restauracích. Kuřáci s nekuřáky vedou ohnivou při. A ono to přitom není vůbec o kouření, je to debata o svobodě. Ale hlavně, a to už jde vidět méně, o alibismu a pokrytectví státu.

Svobodu volby, svojí svobodu volby, by chtěli mít všichni diskutující. Jedni v tom, že mohou jít do jakéhokoliv restauračního zařízení a nikde se nestřetnou s dýmem a popelem na stolech. Druzí chtějí mít svobodu v tom, mít nějaká místa, kde si mohou vypít točené pivo a dát k tomu cigárko. Jedni správně argumentují, že kouření škodí všem, i pasivním kuřákům. Druzí také správně argumentují tím, že do prostředí kuřácké restaurace nemusí nekuřáci chodit, že je k tomu nikdo nenutí. A do toho se nesměle ozvou majitelé hospod, že by si rádi rozhodli sami, jestli je bude živit kuřák Pepa nebo nekuřák Franta (přičemž ani tomu druhému nebude bránit se zúčastnit, pokud Franta riskne zadušení se kouřem a Pepa zvládne šok z čistého vzduchu v hospodě, oba o tom budou samozřejmě předem informováni cedulí na dveřích, ty už hospodský má a používá). To bylo shrnutí současného stavu diskusních sporů. Co z toho vyplývá?

1) Kuřáci nepožadují, aby nekuřáci chodili do jejich zakouřených hospod.

2) Nekuřáci nepožadují likvidaci kuřáků, venku a doma si údajně mohou hulit jak je jim libo

3) Hospodský nechce vydělávat na klamání hostů, že je naláká do podniku, který jim nebude z hlediska kouření/nekouření vyhovovat, chce zachovat stávající stav, kdy je jasně dáno, která hospoda je kuřácká a která není

Vidíte tam nějaký rozpor? Vidíte tam něco, proč by se měly tyto dva tábory hádat? (O tom třetím, hospodském, ani nemluvě, ten nemá důvod hádat se s potenciálními zákazníky vůbec o ničem). Já tedy ne! A přitom se tady bouřlivě diskutuje, diskutující se napadají, silná slova létají virtuálním prostorem.

Ale viník, ten kterého by bylo třeba ukřičet, pádnými argumenty "ztepat", ten sedí jinde. A mne si ruce.

Pánové nahoře ani netušili, jak jejich zákon rozdělí společnost. Na dva tábory, které oba křičí a zlobí se, protože mají pocit, že jim někdo bere to základní, svobodu. Jenže tu jim nebere ten oponující nekuřák, ani ten hájící se kuřák, ani ne ten hospodský, který jen stojí uprostřed a děsí se, že se mu hosté poperou (a ať vyhraje který tábor chce, pro něho to bude vždycky prohra, protože bude mít hostů méně).

Kuřáci s nekuřáky se perou a díky tomu nevidí, že někdo nahoře pěkně pokrytecky rozdal karty. Státu zůstanou penízky ze spotřební daně z tabáku, ale přitom jsme udělali obří skok směrem k „rozvinuté moderní demokratické zemi západního typu“, protože v hospodách se nekouří. Pěkně pokrytecké a alibistické. Co s tím?

Kuřáci s nekuřáky (a hospodskými) by se měli spojit, přestat se hašteřit a žádat po vládě, aby tenhle paskvil dotáhla do konce a udělala z toho smysluplný zákon, nebo ho zrušila. Buď zakázat kouření úplně, včetně prodeje cigaret (pak by se hospodští jistě nebránili, protože když je to zakázané, tak je to prostě zakázané, všude, nejen v jejich podniku a venku za dveřmi už ne) nebo zrušit tento zákon (a hospody se zase budou dělit na kuřácké a nekuřácké, a každý bude moci jít kam chce).

Protože všichni vlastně bojujeme za to stejné, za svobodu, jen proti špatnému „protivníkovi“.

(Moje osobní stanovisko a zkušenosti z provozování nekuřácké hospody jsem shrnul v jednom z minulých bloků, takže kdyby někdo chtěl vědět, jaký je můj osobní názor na tuto problematiku, tak zde: http://jaroslavandrysek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=605600 ).

P.S.: Myslím, že mi hned diskuse k tomuto příspěvku ukáže, že můj apel nebude vyslyšen. Ale třeba se mýlím. Budu doufat.