Důchodové pilíře a narovnané podnikatelské prostředí

EET posloužilo k narovnání podnikatelského prostředí. Restauratéři přestali šidit stát … a tak museli zdražit. Doputuje do státní kasy více peněz? A bude na důchody?

Zavedením EET se nenarovnalo vůbec nic, jen peníze vybrané od zákazníků budou přerozděleny jinak. Něco spolkne pořízení a provoz samotného systému. A to jak na straně státu, tak i podnikatelů. A protože je to stát náš, my jeho provoz platíme, doufáme, že se s námi podělí o přesná čísla, co to všechno stálo a jaký je skutečný přínos. Na druhé straně, na straně podnikatelů a jejich zákazníků, se bude počítat hůře. Zákazníci si na vyšší ceny zvyknou, jako si zvykli i dříve. Kdyby za zdražení nemohlo EET, jistě by přišel jiný „dobrý důvod“.

Podnikatelé se s novou povinností jistě vypořádají také s noblesou. (Však kdo nekrade, nezatajuje příjmy, nemá se čeho bát, zní obvyklý argument). Rozhodně ti velcí a zavedení problém žádný mít nebudou. U malých a začínajících však už to nebude taková hitparáda pohody.

Představme si třeba čerstvě propuštěného človíčka z nějaké zkrachovalé továrny. Žádná podobná továrna v blízkosti není, aby se dal zaměstnat. Stojí a přemýšlí, co dál. Na jedné straně je tu podnikání, cítí možnost se postavit na vlastní nohy, dělat „na sebe“ a být svým pánem. Jenže v konfrontaci s tvrdou realitou může toto odhodlání definitivně ztratit. A ďábel už mu šeptá do ucha: „Chceš být podnikatel? Na mercedes ti nikdo nedá, ale všichni budou předpokládat, že už sis na něj nakradl. Státní úředníci se po tobě budou vozit, pořízení živnostenského listu, to je jako přihláška do mafie, staneš se štvancem, DPH, EET, kontroly z kdejakého úřadu, pokuty tučné a neprominutelné, onemocnět nemůžeš, když nevyděláš umřeš hlady a když nebudeš platit povinné odvody exekutor si tě najde“. Človíček zesiná. A ďábel pokračuje: „Ale podívej, tady ta hezká budova, ve které to hučí jako v úle, to je Úřad práce. Tam se zajdi zaregistrovat, práci ti nikdy nedají, ale budeš pobírat nějaké peníze, bez stresu a v pohodě. A když budeš šikovný, někde si na černo přivyděláš“. Človíčkovi se vrací do tváří barva. Máš pravdu ďáble, proč být opovrhovaným podnikatelem, když můžu být váženým nezaměstnaným. To je jasná volba.

Pro našeho človíčka je to opravdu jasná volba. A nelze se mu divit ani mu to vyčítat. Dokud bude prostředí nepřátelské k těm, co se chtějí sami živit a nebýt závislí na státu, nemá cenu človíčkovi jeho rozhodnutí vymlouvat.

A teď se konečně dostáváme k těm důchodům. Nebudu se zabývat rozborem kolik a jak postavených pilířů je třeba, aby se český důchodce měl dobře. Nemělo by to smysl, v téhle situaci jich vždy bude málo a nikdy nebudou nosné. Stejně tak je celkem podružné, jestli zvolíme důchodový systém podle chilského nebo švédského vzoru. Je na tom pouze chvályhodné, že se naši zákonodárští konstruktéři poohlížejí po úspěšných modelech v zahraničí a nesnaží se za každou cenu stvořit konstrukci vlastní (to nikdy v našich podmínkách dobře nedopadlo, a nebylo to jen výsledkem amatérismu předkladatelů). Jen by měli pamatovat, že naše prostředí je specifické (bohužel v tom negativním slova smyslu).

Ale jak již bylo řečeno, to správné nastavení důchodového systému je sice důležité, ale není to problém stěžejní. Základem je změnit pohled na lidi, kteří do tohoto systému přispívají. A především malé podnikatele, živnostníky a OSVČ, pozdvihnout k větší vážnosti. Přát si, aby jich bylo co nejvíce, protože každý z nich státu přispívá (i ten absolutně neúspěšný, topící se ve ztrátě, je pro státní kasu výrazně prospěšnější než nezaměstnaný na sociálních dávkách). Aby jejich počet mohl vzrůstat, je třeba je motivovat, podporovat je a vážit si jich. To se zatím příliš neděje. Na všelijaké pobídky dosáhnou zpravidla ti velcí, kteří je až tak nepotřebují. A když je využijí, často zisky zmizí jinde než ve státní kase naší republiky. Pro malého začínajícího živnostníka se nějaká pobídka z úřadu práce také občas najde, ale dosáhnout na ni je mnohdy cesta nahého trnovou stezkou (dokumenty, doklady, potvrzení, žádosti a o tom, co podnikatel vlastně potřebuje, často rozhoduje úředník a často velmi špatně, takže mnoho začínajících podnikatelů to prostě vzdá).

Stát musí podnikatelům vytvořit takové prostředí, aby měli motivaci podnikat. A důslednějším kontrolováním s předpokladem, že všichni jistě „kradnú“, se toho rozhodně nedosáhne. Tolik tedy k EET.

A ještě k těm důchodům. Aby na ně bylo, měli by být důchodci starobní (kteří mají odpracované roky a odvedli do státního rozpočtu nemalé částky, takže zcela zaslouženě chtějí část zpět) většinovou skupinou v pobírání příspěvků od státu. Neměli by být zastíněni „pobírači“ dávek, kteří využívají sociální systém jen proto, že se jim moc nechce pracovat. Stalo se špatným pravidlem, že všichni co jsou na sociálních dávkách předpokládají, že na ně mají nárok, že je to jejich právo brát od státu peníze za nic. Nelze se jim divit, když i při dnešní bohaté nabídce pracovních míst, je nikdo do práce nenutí, nikdo je nepronásleduje, nevystavuje tlaku na ukončení parazitování na státu. Stát místo toho dusí a ždíme podnikatele, tedy ty, co se chtějí starat sami o sebe a na důchod si vydělat. A dokud to tak bude, můžeme mít pilířů kolik chceme, důchodový systém bude vždy slabý a nedostatečný.