Víno a vinařství na Moravě a v Čechách - 1. díl

Jedním z důvodů vzniku mého blogu je také snaha zviditelnit dílo moravských a českých vinařů ve světě, ukázat jak zajímavým vinařským regionem Morava a Čechy jsou... A to odedávna

Archeologických nálezů na našem území je poměrně málo. Většina pochází až z období raného středověku - vinařské nože z Mikulčic a Starých Zámků u Opavy, révové pecky z Brna, Olomouce, Chrudimi, Havlíčkova Brodu, Velehradu a opět Mikulčic a Opavy. Předpokládá se, že víno na našem území pěstovali už Keltové. Kvalitní odrůdy pak sebou přinesly Římané.
Obrovské zásluhy na rozvoji vinařství u nás mají dva nejslavnější panovníci naší historie - Karel IV, který přivezl skvělou révu z Burgund - Pinoty. Jeho odkaz pak později rozvíjel Rudolf II, za jehož vlády bylo na území českého království osázeno vinnou révou 40.000 ha, tedy zhruba dvojnásobek oproti dnešku. To však velmi předbíháme…
Počátky pěstování vinné révy na jižní Moravě začínají ve 2. století a jsou spojeny s velkým rozmachem pěstování vinné révy v Panonii za císaře Proba, za jehož vlády se hranice římské říše posunula až k Pavlovským vrchům. Vojáci 10. římské legie zaháněli žízeň vodou, kterou z hygienických důvodů míchali s vínem. Postupem času však dodávky vína z říše vázly, a tak se vojáci rozhodli založit na jihozápadních svazích Pálavských kopců první vinice. Takto byly pravděpodobně položeny základy moravského vinařství, i když přímé důkazy o výsadbě vinic v této oblasti pocházejí až z přelomu 8. a 9.století.
V období Velkomoravské říše došlo k velkému rozšíření pěstování vinné révy, což dokazují archeologické nálezy i slova kronikáře Václava Hájka z Libočan. Kníže Svatopluk začal ve zdejším kraji zakládat vinice ze sazenic dovezených z Uher a Rakouska a i pozdější panovníci vždy dbali o zdejší vinohrady. Podle pověsti zaslal moravský kníže Svatopluk českému knížeti Bořivojovi a jeho ženě Ludmile sud moravského vína k oslavě narození jejich syna Spytihněva.
Svatá Ludmila, oblíbená babička svatého Václava, obětovala trochu vína bohyni Krosyně s prosbou o vydatný déšť. Její prosba se vyplnila a úroda byla toho roku zachráněna. A Ludmila snad proto z vděčnosti ve vinohradnictví pokračovala a dnes se po ní jmenuje slavné mělnické známkové víno vyráběné z odrůdy Muller Thurgau a v červené verzi pak z odrůdy Modrý Portugal, aktuálně ve vinařství Lobkowicz.
Bořivoj a Ludmila přijali křesťanství a zasloužili se o první výsadby vinic v Čechách v okolí Mělníka. První vinice prý byla mezi obcemi Nedomice a Dřísy. Na ní se učil sv. Václav pěstovat révu a v tamním lisu se zasvěcoval do tajů výroby vína. Svatováclavskou vinici obnovili místní drobní pěstitelé révy. Sv. Václav byl českými vinaři uctíván jako „Supremus magister vinearum" (nejvyšší perkmistr vinic) a na jeho počest se každoročně koná v Mělníku vinařská pouť.

Na rychlé šíření vinic v nejteplejších místech Čech ukazuje darovací listina Spytihněva II již z roku 1057 daná kolegiátnímu kostelu sv. Štěpána v Litoměřicích, kde se uvádějí darované vinice z okolí města a vinaři, kteří mají krásná česká jména: Kozel, Stojan, Zvan, Daleš, Čecen, Dras, Bachuch.
Středověké křesťanství mělo velký vliv také na rozvoj moravských vinic. Od 12. století zde byly zakládány kláštery a ty zase zakládaly vinice. Vinná réva se zpočátku vysazovala na neúrodných, kamenitých půdách, kterou šlechta ochotně pronajímala jak měšťanům, tak svým poddaným, čímž efektivně vyřešila problém venkovské chudiny.
Pro víno mimořádně nadšení Cisterciáci vstupují "do hry". Roku 1202 Cisterciáci z kláštera na Velehradě u Uherského Hradiště zakládají vinice ve Skoršicích u Hustopečí. V roce 1220 jim patří Přítluky s vinicemi a roku 1227 Kobylí s vinicemi.
Roku 1251 Smil z Lichtenburka prodává obec Žernoseky cisterciáckému klášteru v Altzelu u Míšně. Cisterciáci založili ve Velkých Žernosekách rozsáhlé vinice a vytesali skalní sklepy. Vyrobené víno vyváželi po Labi do severního Německa, kde měli své kláštery. Zásluhou klášterů se hromadně zakládaly souvislé celky vinic a na nich byly uplatněny odrůdy révy z Francie a Německa i tamní způsoby pěstování révy. Ucelené výsadby na svazích se daly lépe ochránit proti zlovůli lidí i před zvěří. Současně se daly při klizni hroznů lépe vybírat naturální dávky zemské berně a desátky. Lépe se dal kontrolovat i pěstitelský stav vinic.
Dalšími velkými "hráči" byli Lichtenštejnové. S příchodem šlechtického rodu Lichtenštejnů na Moravu roku 1249 začíná kolonizace Mikulovska. Bylo vysazeno mnoho vinic v okolí Pálavy. Ve 13. století tak jejich zásluhou patřil obchod s vínem k největším příjmům měšťanů a šlechty. Jelikož dobrá vinice mívala větší cenu než pěkný dům, ukládali měšťané z Brna, Znojma či Olomouce své finance právě do vinohradů a získali na Hustopečsku tolik vinic, že se prací na nich zabývalo téměř veškeré místní obyvatelstvo.
Vinohradnictví zvyšovalo majetek malých vesnic i velkých měst a jeho význam stále rostl. Z toho důvodu byl vydán roku 1309 v dolnorakouském Falkensteinu také první všeobecně platný vinařský zákon, zvaný horenské právo. Podle tohoto zákona měly být veškeré spory o vinice rozhodovány výkonným orgánem v Hustopečích, které byly největší vinařskou obcí. Falkenstein se stává současně nejvyšším odvolacím místem v rozepřích o vinice pro obce, které měly horenské právo falkenštejnské. 

Aby se sporům o vinice předcházelo, vydal markrabě Jan Jindřich roku 1355 viniční řád, který obsahoval i regulaci dovozu vína na Moravu. Falkenštejnské horenské právo a viniční řád se staly vzorem pro úpravu právních vztahů ve vinařství pro mnohé další obce na jižní Moravě.

Mimochodem, připadá vám obec Falkenstein povědomá? Ano, odtud pochází vinařský rod Kramerů, usazený zde doložitelně o 300 let později. Jejich vína mám v oblibě a v některých starších recenzích se o nich zmiňuji. Kromě toho samozřejmě, má své místo v českých dějinách i zdejší hrad, dnes zřícenina, odkud pocházela matka velmože z rodu Vítkovců Záviše, jenž rozhodl psáti se po matce "z Falknštejna" a jehož sťali vojáci krále Václava II před hradem Hluboká, kde se odmítal vzdát jeho bratr.Na vinicích církevních platil v době zavádění falkenštejnského horenského práva již starší zákon z roku 1281, který se však týkal pouze statků církevních v majetku olomouckého arcibiskupství na Kroměřížsku.Plochy vinic se koncem 13. a počátkem 14. stol. rychle rozrůstaly po celé Moravě. Pro brněnské měšťany, kteří vlastnili vinice nejen v okolí Brna, ale i v Židlochovicích, Hustopečích, v Mikulově i ve Znojmě, byla rakouská vína velkou konkurencí. Na jejich žádost ustanovil král Jan Lucemburský 5. 4. 1325, že od sklizně hroznů až do Velikonoc se smějí v Brně šenkovat jen vína měšťanů brněnských. Proto byli v Brně jmenováni ochutnávači vína, kteří zjišťovali původ vína vezeného do Brna hnedv městských branách a do města vpustili jen vína moravská, na která hned vysazovali cenu, za jakou se víno smí prodávat. Byl to zárodek cechu komisionářů vínem, jejichž funkci později plnili na Moravě šlotéři. Šlotéři byli dopravci sudů s vínem, kteří vytahovali sudy plné vína z vinných sklepů a přepravovali je do sklepů osob, které víno nakoupili.Ti měli největší přehled o jakosti a množství vína v moravských sklepích a byli prostředníky při nákupu a prodeji vína.Moravští vinaři byli podporování i za vlády Karla IV., velkého příznivce vína. Ten jejich mladé vinice na dvanáct let osvobodil od daní a teprve z třináctého vinohradu odváděli „horníci“, což bylo staročeské označení vinařů odvozené od viničních hor, jak se tenkrát vinice nazývaly, desátek nájemci a 30 litrů králi. Již tehdy byl ale prodej vína značně omezený a podléhal přísné kontrole. Karlem IV. začíná u nás éra moderního vinařství, proto se mu věnujme více v dalším díle...