Zrušit KSČM, ano nebo ne?

V poslední době se dostaly do popředí snahy některých našich politiků, které např. reprezentuje senátor Štětina o zrušení KSČM jako zločinné organizace. Věci Veřejné daly možnost hlasovat svým  členům, zda by byli pro zrušení KSČM. Většina zaregistrovaných členů VV byla proti zrušení. Pro někoho možná překvapení, pro někoho ne. Zkusím napsat na toto téma úvahu.

Základní moje úvaha tkví v tom, že každá politická strana nebo hnutí ať už vpravo nebo vlevo jakmile získá absolutní moc, má snahu chovat se totalitně. Stačí třeba jen to, že nebere v úvahu připomínky opozice. Přitom respektování opozice a jejích voličů je základem demokracie každého politického systému.

Odpůrci komunismu srovnávají podle počtu obětí režim komunistický s nacistickým.

Ano zde se dá souhlasit, ovšem musíme trochu rozlišovat. Nacistický režim prakticky neměl možnost se vyvíjet, byl založený na principu nadřazené rasy a ostatní rasy byly určené buď k zotročení nebo fyzické likvidaci. Komunistický režim měl pěkné heslo o rovnosti všech lidí z celého světa, ovšem praxe byla jiná.

Komunistický režim musíme rozložit do několika historických etap, protože na rozdíl od nacismu se měnil a vyvíjel.

Myslím si, že Marxe a Engelse můžeme vynechat, protože za jejich života k naplnění komunistických idejí nedošlo. Komunismus začíná v praxi Leninem. Bolševici svrhli oprávněně nenáviděný carský režim, ovšem to co nastolili bylo horší než všechny carské režimy dohromady. Stalinská hrůzovláda, kdy si nikdo nemohl být jistý svým životem, popravovali se i lidé, kteří kromě svojí neviny nepředstavovali pro komunistický režim žádné nebezpečí. Navíc místo spravedlivého státu dělníků a rolníků byl nastolený řád otrokářský, který statisíce i miliony lidí nahnal do gulagů a zavedl pracovní povinnost  s takovými podmínkami, o kterých můžeme říct že byly krutější než v otrokářském řádu ve Starověku.

Prezident Gottwald se dle některých historiků snažil krátkou chvíli Stalinovi vzdorovat, ovšem ze strachu o vlastní život nakonec podlehl úplně a  Stalinský teror nastal i u nás. Jediné štěstí bylo, že Stalin v roce 1953 zemřel  a počet obětí nenabyl masového rozsahu jak se stalo v SSSR.

Po Stalinově smrti nastalo určité uvolnění a dá se říci, že se za politiku již nevraždilo, ale  udělovaly dlouholeté tresty. U nás dokonce v roce 1968 nastalo krátké období, kdy byla zrušena cenzura a čas „relativní“ demokracie, která poté byla na 20 let přerušena Sovětskými tanky. A situace za prezidenta Husáka? Totalita, svobodně nikdo nesměl říct svůj názor, pronásledování opozice, dlouholeté tresty, ale nikoliv vynesené rozsudky smrti.

Po roce 1989 dostala tehdejší KSČ velký zásah, ale kupodivu se nerozpadla jako ve většině států bývalého socialistického společenství. Kariéristé přešli do nových politických stran, např. ODS nebo ODA a pasivní členové z KSČ vystoupili. Kariéristé, kteří do nových politických stran přestoupili, najednou byli velkými antikomunisty. A zbytek lidí, který v KSČ, tedy současné KSČM zůstal? Mám dojem, že těmito lidmi opovrhovat nemůžeme. Současní členové a voliči KSČM jsou nyní v opozici a většinou napadáni (naštěstí slovně) za svoje názory. O tom, že by z toho měli nějaký prospěch nemůže být ani řeči. A současné vedení KSČM? Myslím, že není o nic více fundamentální než např. lidovci lpící na církevních tradicích. Bohužel si troufnu říct, že v současné době  se KSČM chová relativně jako nejslušnější parlamentní strana. Já vím, oponenti mi namítnout, že jim nic jiného nezbývá, ale myslím si že to tak není. Stačí připomenout Sládkovu Republikánskou stranu.

U KDU-ČSL bych si dovolil trochu blíže se pozastavit. Když se přeneseme do historie na kterou již nejsou pamětníci, tak náboženská a církevní minulost je též plná krve, násilí i genocidy.

Stačí připomenout křižácké výpravy, čarodějnické procesy, nebo např. likvidace Aztécké říše a říše Inků, kde společně s dobyvateli postupovali katoličtí kněží a páchali zločiny srovnatelné se Stalinovými. Proto mi připadlo docela úsměvné, když v Parlamentu bývalý předseda KDU-ČSL Kalousek neustále napadal komunisty za jejich minulost. Divím se jen, že mu žádný komunista neodpověděl, ať se pan Kalousek podívá na křesťanskou minulost. Ale kolik vražd a zločinů se ve jménu všech možných bohů a náboženských dogmat ve skutečnosti napáchalo! Dokonce bych řekl, že náboženství je v tomto případě ještě nebezpečnější, protože za zločiny nacismu i komunismu jsou odpovědni konkrétní lidé, kdežto u náboženských válek? Všechny zločiny svedou jejich pachatelé na boha, s tím že bůh to tak chce a tyto zločiny vydávají za záslužné činy.

Ale vraťme se do přítomnosti. I naše politické strany jako ODS, TOP09 a Věci Veřejné vydávají zločiny spáchané bratry Mašíny za záslužné činy. Tyto politické strany nestojí na žádné náboženské ideologii, ale tímto činem se začínají chovat jako fundamentální a extremistické.

V televizních diskusích také od odpůrců komunismu několikrát zaznělo, aby Vojtěch Filip veřejně prohlásil: „Klement Gottwald je vrah!“ Vojtěch Filip na tuto otázku nikdy neodpověděl.

Já bych odpověděl takto: „ Ano, souhlasím s tím, že Klement Gottwald svými podpisy rozsudků smrti nevinných lidi vrahem je.“ Ale je zde problém… a velký!

Současné vládní strany se modlí k USA jako vzoru demokracie. Ale co rozpoutání války proti Iráku? Pokud vím bylo v rozporu s mezinárodním právem na základě vylhaných důvodů podobně jako když nacistické Německo přepadlo v roce 1939 Polsko. A důsledky americké agrese? Tisíce mrtvých amerických vojáků a Iráčanů snad statisíce. Není pochyby, že Američané zcela destabilizovali tuto zemi, uvrhli do daleko větší chudoby a násilí než tomu bylo za Saddáma Husajna. Dá se říct, že v Iráku probíhá občanská válka, jejíž konec je v nedohlednu a v nejlepším případě skončí rozpadem Iráku. A likvidace Saddáma Husajna a jeho vlády?  Nevím to jistě, ale myslím si, že mezi válečné zločiny patří i to když zajatého nepřítele vydáte jeho nepříteli, kde jistě víte že mu hrozí smrt. Saddám Husajn a jeho vláda měla právo na spravedlivý proces, takhle byla vydána přímo katům, protože tzv. soudní proces byl jen zástěrkou. O tom jaká fraška to musela být svědčí i to, že se Američané vůbec neodvážili tento proces vysílat. Zato popravu Saddáma Husajna mohl sledovat v médiích celý svět. Zde na hlavu bývalého prezidenta USA George Bushe mladšího padá hned několik válečných zločinů. Jenže jak víme, vítěze nikdo nesoudí. A kde zůstala americká demokracie se v tomto případě nikdo netáže.

Můj závěr je jednoduchý: Pokud někdo volá po zrušení KSČM, tak odpovídám: „Ano, ale až po zrušení KDU-ČSL a postavení George Bushe mladšího před mezinárodní soud za válečné zločiny.“