Růžový tank na Vltavě

„Tank číslo 23, řečený růžový plave po Vltavě“ - je jednou z hlavních zpráv dneška.                                     "Růžový tank je symbolem naší svobody. Pro jeho natření jsem měl pochopení. Tehdy to byla provokace, nyní se na to už můžeme podívat s nadhledem a jsme rádi, že ministerstvo jej má ve svých sbírkách," řekl ministr obrany Alexandr Vondra.

Diskutující Spinoza napsal: „je dobře že okupantský symbol sovětského imperialismu, který dělal díky i těmto tankům ze suveréních států ovládané satelity bez vlastní vůle, je vystaven jako relikvie tehdejšího útlaku. vstyčený prst patří především našim kolaborantům s tehdejším okupantem , který byl nakonec velmi potupně s dobytých území vykopnut. rudá armáda bojovala jen za své kořistnické zájmy, které šířila později i ve studené válce než v ní katastrofálně podlehla.“

Diskutující Cassul Spinozovi odepsal: „Ty jseš ale hodně velký vůl, co?“

Jak je vidět, růžový tank budí nemalé emoce. Zkusme se zamyslet a na tuto záležitost blíže podívat. Zda jako Alexandr Vondra, či jako Spinozův symbol sovětského imperialismu, nebo je autor těchto slov skutečně „hodně velký vůl“, jak píše Cassul…

Není snadné si zachovat objektivitu, ale nejlepší možná bude začít původním určením tohoto tanku. Uvedený tank byl instalovaný jako symbol ukončení II. světové války a jako památník osvobození tehdejšími sovětskými vojáky z Hitlerovského nacismu.

Můžeme vést diskuse či polemiky, zda je to správný symbol, zda největší podíl na osvobození Prahy mají Vlasovci, ale nemůžeme vynechat, že II. světovou válku začal Hitler napadením téměř všech evropských států a rozhodující podíl na jeho porážce měly vojska tehdejšího SSSR.

Z toho mi vychází, že tento konkrétní tank s rokem 1968 nesouvisí, i když se to řada našich poslanců i politiků snaží dokázat. Dokázal bych pochopit, že tank nemusí být nejvhodnějším památníkem ukončení II. světové války, ale jeho nátěrem na růžovo tak nějak vidím zesměšnění padlých sovětských vojáků v boji proti Hitlerovi.

Za posledních 20 let jsme jako národ udělali veletoč, začali znevažovat a zesměšňovat všechno co pochází z východu a nekriticky obdivovat a opěvovat všechno západní.

Obdivujeme George Bushe ml. za napadení Iráku, které přineslo desetitisíce mrtvých,

Naším přítelem a morálním vzorem je Hashim Thaci (naprosto souhlasíme, když na tomto historickém Srbském území si USA staví velkou vojenskou základnu) a jsme členy NATO jehož státy bombardují a ničí Libyi za údajným udržením „bezletové zóny.“

Souhlasíme s válečnými zločiny i bezprávím páchaným ze strany západu.. Za toto se nám dostává nemalého uznání. Když nám Kanada zavede víza, postaví se západ reprezentovaný Evropskou unií jednoznačně za zájmy Kanady. Když nám Rakousko na základě pochybných soudních sporů zabaví obrazy, nebo lokomotivu, náš ministr zahraničí ani nehlesne. Musí přece hájit zájmy Rakouska! Když o něčem podobném uvažuje i Francie, též ministr zahraničí jakoby neexistoval.

Ale nějak svoji hrdost projevit musíme, jsme přece respektovanými členy západního společenství!

Natírejme tedy tanky na růžovo, znevažujme životy padlých sovětských vojáků na našem území.

Tohle nám určitě dodá v západním světě na vážnosti!

Nebo si o nás západ bude myslet to, co napsal Cassul Spinozovi?