Novinky.cz: Když britský premiér David Cameron před kamerami říkal, že po prohraném referendu odstupuje, hlas se mu zadrhával a těžko potlačoval slzy. Jakmile se za ním dveře zavřely, emoce propukly naplno a premiér se rozbrečel.
Odkaz zde: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/407608-cameron-za-dvermi-propukl-v-plac.html .
Což o to, pod vlivem vypjatých emocí se něco takového stává a člověk se za slzy jistě stydět nemusí. Ale v případě Davida Camerona mi ty jeho slzy připadnou nějaké pokrytecké.
Stačí si připomenout tzv. „bezletovou zónu“ v Libyi, což byla zástěrka pro přímé vojenské napadení této severoafrické země.
Co, po tzv. „bezletové zóně“ následovalo ví každý a v jakému stavu je Libye nyní, to ví každý též. Z prosperujícího státu s nejvyšší životní úrovní v Africe je nyní prakticky neexistující, totálně rozvrácený stát...
O počtu mrtvých původci „bezletové zóny“ v Libyi raději mlčí. Spekuluje se o desítkách tisíc mrtvých a uprchlíků z rozvrácených oblastí prý jsou na statisíce...
To, že mezi hlavní „velitele“ vojenského napadení Libye patřil David Cameron dokládá i Wikipedie (snad je to důvěryhodný zdroj, protože, kdykoliv se zastáncům vojenských agresí Západu něco nelíbí, tak Wikipecii zpochybní): https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojensk%C3%A1_intervence_v_Libyi
Samozřejmě, že David Cameron nebyl velitelem, který by bojoval v první linii, on rozhodoval v bezpečí od stolů plných paštik, šampaňského, kaviáru a jeho „zásluhou“ umírali nejen Kaddáfího vojáci, ale i libyjští civilisté, ženy a děti.
Samozřejmě válečníkům typu D. Camerona nestačilo vojska libyjského prezidenta Kaddáfího porazit, ale též nenechat žít ani prezidenta Libye.
Je zajímavé, že i Hitler v porobených zemích většinou nechal jejich představitele žít, ale ne tak západní „demokracie.“ Miloševič, Saddám Husajn by mohli „vyprávět“...
„WOW“ nad umučeným Kaddáfím radostně vykřikovala i současná kandidátka na prezidenta USA Hillary Clintonová: http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zahranici/radost-z-dopadeni-kaddafiho-clintonova-pred-kamerami-to-je-bomba.html .
Zda nad umučeným Kaddáfím podobně jásal i David Cameron nevím, ale je zajímavé, jak pláče sám nad sebou, když musí odejít ze svojí funkce. Desetitisíce mrtvých Libyjců, zavražděný prezident Kaddáfí a zcela rozvrácená Libye Davida Camerona jako jednoho z hlavních viníků k slzám zřejmě nepohnuly.
A svědomí Davida Camerona?
Těžko říct, zda se v něm nějaké ozvalo, nebo mu postačilo jako křesťanskému věřícímu se ze svých (zlo)činů pouze vyzpovídat...
To je ostatně pro některé politiky typické.
Zločiny, které sami spáchají s nimi nepohnou, ale nad vlastním osudem se rozpláčou...
