Nechal by se premiér Nečas dobrovolně zabít od bratří Mašínů?

V souvislosti s úmrtím Ctirada Mašína se nechal premiér Nečas slyšet, že odešel hrdina a velký bojovník proti komunismu. V podobném smyslu se vyjádřil Alexandr Vondra či Karel Schwarzenberg.

Co k tomu dodat? Byla napsána řada blogů následně s vášnivými diskusemi. Jeden z čtenářů napsal, že v době kdy ještě žil jejich otec, tak za protektorátu tehdy 11- 12 letí Ctirad a Josef Mašínové  přenášeli vzkazy, na což si netrouflo 95% tehdejších mužů. Jistě, takové činy rozhodně lze nazvat hrdinstvím. Pokud by zůstalo u tohoto, nebo u skutečného boje proti komunistickému režimu, asi by se nevedly současné vášnivé diskuse o jejich činech a nikdo by si nedovolil bratry Mašíny zpochybňovat.

Řada zastánců bratří Mašínů argumentuje, že jsme byli od roku 1948 do roku 1989 ve válečném stavu a tudíž měli bratři Mašínové právo dělat věci, které se děly za válečného stavu. Tedy i vraždit svědky svých činů.

A co třeba bývalý premiér Mirek Topolánek, který studoval na komunistické vojenské škole? Podle svých slov by musel sám se svojí vraždou souhlasit a ještě bratry Mašíny za tento čin vyznamenat! Byl přece vojákem komunistické ozbrojené moci za válečného stavu!

Ale pokud vím, byla v KSČ do r. 1949 i matka bratrů Mašínů Zdena Mašínová. Jak by to bylo v jejím případě?

Ptám se proto premiéra Nečase: „Chválil a opěvoval byste takto činy bratří Mašínů, kdyby zabili například někoho z Vašich předků? Podle Vašich slov měli plné právo zavraždit Vaši babičku, dědečka či kohokoliv jiného!

V diskusích se řada čtenářů ptá, jaké byly skutečné odbojové činy bratrů Mašínů proti komunistickému režimu. Kromě loupežných vražd jejich zastánci na nic jiného než na pár podpálených stohů nepřišli. Jsou zapálené stohy bratry Mašíny skutečným protikomunistickým odbojem? Pokud ano, doporučil bych prověřit všechny případy žhářů v letech 1948 – 1989, protože v tomto případě by se jako bojovníci proti komunismu mohli prohlásit všichni žháři!

Též by se podle této logiky mohly zrevidovat veškeré činy, které byly kvalifikované jako rozkrádání socialistického majetku. Řada odsouzených těmito činy určitě udělala komunistickému režimu větší škodu než podpálené stohy. A pokud při těchto činech došlo k vraždě svědků? Co potom?

„Uvědomujete si Petře Nečasi, kam se až dostáváme? Uvědomujete si, že i čin Olgy Hepnarové by se dal podle určitých měřítek kvalifikovat jako protikomunistický odboj, protože byl namířený proti tehdejší společnosti?“