Nebezpečná závislost na internetových diskusích

Když jsem před několika dny napsal blog "Kyberšikana a stalkování na blogu iDnes" netušil jsem, jaký "diskusní poprask" na toto téma odstartuji. Článek se počtem přes 3.000 diskusních příspěvků dostal během několika dní na třetí místo v historii počtu diskusních příspěvků.

Podle ohlasů je vidět, že tento problém existuje a je závažný. Příčinou je nezdravá závislost lidí na tzv. "virtuálním světě", kdy se řada lidí stane na virtualitě úplně závislou, že postupně ignoruje realitu, což jim přináší komplikace v osobním životě. Mohou nastat i případy, kdy se jejich závislost zcela vymkne kontrole a potom již je na řadě jen lékařská pomoc.

Sám jsem během těch pár dní poznal, když jsem byl nucený neustále sledovat diskusi, abych v ní neztratil přehled, jak jsem stále více a více vtahovaný do tohoto virtuálního světa. Až mne nakonec vrátil pevně na zem diskutující pod nickem Kuba1234 (příspěvek jsem v té záplavě nenašel, takže se omlouvám za nepřesnou interpretaci): " lidi, neblázněte, neberte se zase natolik vážně, vždyť internet je zde hlavně pro zábavu a odreagování se!"

Ano, přesně takto by to mělo být!

Ale proč tomu tak není?

Je to zase všechno v nás, lidech. Jako je závislost určitých lidí na alkoholu, cigaretách, hracích automatech, tak nastává i totální závislost na internetových diskusích. Vzhledem k tomu, že jsem si původně ani neuvědomil, jakého Krakena jsem vypustil, byl jsem potom nucený si pročíst řadu diskusí, abych si udělal představu, co se ve virtuálním světě internetových diskusí děje.

Pokud stručně rozeberu diskusi pod mým blogem "Kyberšikana a stalkování na blogu iDnes", byl jsem překvapený, ale spíše příjemně. Samozřejmě stalkeři vyváděli jako pominutí, bránili se rozšiřováním dalších lží buď o mně, nebo svých oponentech a neváhali sáhnout k úderům opravdu těžkého kalibru, jako, že navštěvujeme stránky s dětskou pornografií, patřím mezi 4% menšinu, že mi utekla žena, jsme konfidenti STB, atd. Kromě toho, že jsem zkrachoval, jsem v exekuci, mám dluhy tedy samé výmysly a lži. Tyto lži nejvíce rozšiřoval diskutující, který je dokonce silně věřící katolík. Stalkeři se hlavně bránili argumenty typu, že to není stalkování, ale legrace, jenže podle zdravého lidského úsudku je stalkování cokoliv, co je vedeno snahou ublížit druhému!

Co mne překvapilo příjemně je, kolik se našlo rozumných názorů na tento nebezpečný jev. Touto formou chci poděkovat diskutujícím, kteří se stalkerů nezalekli a nebáli se napsat svůj názor, třebaže jim bylo jasné, že budou jimi okamžitě napadeni.

Nyní bych se chtěl trochu zamyslet nad případy stalkerství a na několika příkladech rozebrat stalkerskou činnost. Jak jsem zjistil, stalkerů je několik druhů.

Řekl bych od člověka, který původně přišel diskutovat, ale postupně vzhledem k nějakým vnitřním mindrákům začne napadat ostatní lidi na diskusích. Pokud najde nějakou oběť, která sebou nechá manipulovat, tak se v tom následně vyžívá se vším všudy. Typický případ stalkera pod nickem Hrabě Monte Cristo. Když jsem si projel pár diskusí, kde velmi nechutně napadal diskutujícího pod nickem Greybeard, blogery Jana Šestáka a Vladimíra Kroupu, nebo na stránkách stalkerky Wendy napsal velmi vulgární příspěvek na adresu jedné blogerky, tak mi začalo docházet, co je to za člověka. A když ještě psal o svých úspěších u žen (formou jak si s nimi nyní užívá), tak mozaika jeho profilu a charakteru byla doplněna se vším všudy (Poznámka: muži, kteří mají opravdové úspěchy u žen, se tím nechlubí).

Další případ je tzv. stalkování pro zábavu, samozřejmě také doprovázené manipulací s ostatními. Učebnicovým příkladem je stalkerka Wendy, která dává prostor svojí stalkerské smečce na svých stránkách. Na těchto stránkách jsou zveřejněné hlavně smazané sprostoty a urážky blogerů z iDnes. Samozřejmě Wendy zveřejnila i můj článek s patřičným svým komentářem, kde se snažila chytat mne za slovíčka, či drobné nepřesnosti, ale hlavně sprosté napadání blogerů a diskutujících hájila slovy, že jde o legraci. Tímto způsobem totiž zmanipulovala i jednoho blogera, který na její popud napsal do diskuse vulgární příspěvek na adresu svého názorového oponenta, čímž se potom mezi svými čtenáři notně shodil. Nezapomeňme, že bloger má svoji totožnost, ale stalker Wendy je ANONYM! Opravdu úsměvné je, jak si tato stalkerka svoje stránky hýčká a nedovolí do diskuse přístup nikomu, kdo by ji jakkoliv kritizoval. Má uvedeno, že jde o "Politicky nekorektní blog bez cenzury Pata a Mata", ale přitom provádí tak tvrdou cenzuru, že i Pat a Mat jsou vůči ní úplní břídilové. Je jasné, že anonymní stalkerka Wendy NIKDY nedopustí, aby se na jejich stránkách objevila jakákoliv kritika její osoby. Stalkerství je přece pro ní hračkou a víme, že hračky si děti nenechají vzít. A v případech dospělých to bývá obdobné.

Uvedu ukázky její cenzury:

Příspěvek na adresu svého oponenta, tedy mne, který ANONYM Wendy jako cenzorka schválila: fiixer11.7.2012 v 11.54. Slovem „stalking“ si dnes vyplachuje hubu kdejaký čuráke, aniž by jeho význam vůbec znal. Já to vysvětlím. Když nějaký slušný člověk žije svůj život, neprojevuje se veřejně jako pitomec a někdo jej začne bezdůvodně pronásledovat, pomlouvat, vyhrožovat mu nebo dokonce fyzicky napadat, je to stalking. Když si ovšem nějaký idiot začne psát blogísek plný naprostých kravin a lidé mu v komentářích právem píšou, že jsou to naprosté kraviny, tak to stalking není, je to jenom výsměch, jako důsledek. Když si pane Petříku stoupnete na náměstí a sundáte si kalhoty a trenýrky, lidé se vám budou smát. Někteří vám budou nadávat a nebo na vás zavolají vejšku. A většina těch blogerských „es“ o kterých je řeč dělá přesně to. Exhibují v textové podobě. A my se jim smějeme. A děláme to rádi. A opravdu není stalking, když se smějeme nějakýmu očouzenýmu zoufalci, co už byl v kriminále a obtěžuje ženy lákáním na hamburger zdarma. Není stalking, když se smějeme troubovi, co píše úchylné pornobásničky. To se bude dít vždycky, co svět světem stojí. Závěr: Pan Petřík je lojza a ten jeho blábol by možná našel uplatnění v jeho mládí v nějakým svazáckým plátku. Dnes už si jej může strčit leda do prdele. Děkuji za pochopení."

Dále příspěvek, který cenzorka Wendy označila za závadný a nepustila jej do diskuse: "co na to říci jiného, Wendy, než že Tvé s takovou láskou vypocené vysvětlení je prostě legrační. Mohl bych to rozebrat bod po bodu a rozhodně bych tam neměl takové zásadní nesrovnalosti, ale tady to nemá cenu, takže se tomu mohu jen pobaveně zasmát. Wendulko, wendulko, snažíš se dobře, ale teče z toho voda na všechny strany, tohle je dobrý akorát pro ty tvý pejsany, kteří mají kvíkvé bublajícího potůčku, ale normální lidé se tomu vysmějí, protože vysvětlit a omluvit něco takového prostě nejde, i kdyby ses stavěla hlavu. Panu Petříkovi možná občas něco v článku uteklo (duševně nemocní blogeři tu nejsou, Adamec není skutečně stalking) ale v zásadě má pravdu a nemá se za co omlouvat. To Tvé vysvětlení situace kolem Peldové je opravdu moc slabé, to ti nespapkají ani školáci. A ten nepochopitelný Boháčkův výpad není parodií ani náhodou. To by se muselo aspoň vzdáleně podobat nějakému mému příspěvku, takže když už nic, tak uveď aspoň tady, jaký můj příspěvek ívl parodoval. (pozdější dodatek: on jej už v diskuzi na iDnesu uvedl, čemuž jsem jen rád, aspoň to čtenáři mohou porovnat. Hlavně použitý slovník a důvod napsání obou příspěvků – já vyslovil podporu autorce, ať si ze zlých diskutérů nic nedělá, že oni jsou holt takoví, aniž bych je nějak zesměšňoval a psal o nich dehonestující nesmysly, zatímco ívl napadl přímo mě a to tak, jak je uvedeno v Petříkově článku. Soudný čtenář si to přebere). Tvé ostatní lži nemíním komentovat, jsou to prostě lži. Nakonec, že jsem jeden z mála, co se Tobě postavil, lidé vědí i bez mého vysvětlování. Kdybych byl tak bezvýznamný, jak ve svém článku tvrdíš, asi jen těžko byste mi věnovali tolik svého vzácného času. Pa a měj se. Tvůj věrný Viki."

Čtenářům se omlouvám za velmi dlouhé příspěvky, ale pro zachování objektivity si myslím, že jejich celá citace byla nutná. Stále trvám na tom, že ani pod blogy něčím se vymykajících blogerů není možno psát tolik sprostoty a napadat tam ostatní diskutující. Ano, je možno si z psaní blogera dělat posměšky, kritizovat jej, ale ne si tam udělat vlastní pískoviště a autora pronásledovat. To je právě rozdíl mezi diskuzí a stalkováním, doufám, že to časem pochopí i nick fiixer.

Stalkeři po mně soustavně požadovali, abych se prý omluvil. Za co? Že jsem okopíroval příspěvky, které lze dodnes najít na netu a uvedl jako ilustraci k mému článku? Logika stalkerů je opravdu zvláštní. Prý se mám omluvit jisté blogerce, že se nechala zmanipulovat. Ale o ní článek přece nebyl, byl to jen odkaz na to, jak stalkeři dokáží zničit svou oběť, která to ostatně potvrdila svými příspěvky v mé diskusi. Navíc, stačí se podívat do diskuse pod jejími články, co si tam k ní nyní prý přátelští stalkeři dovolují a jak na to reaguje - věru smutný obrázek. Takže opět, mám se omlouvat za prokazatelná fakta?

Zaráží mě, kolik mně nakloněných diskutérů bylo následkem účasti v mé diskuzi vybanováno, byl jim zrušen nick. Hájili autora, těžko byli vulgární. Ono stalkerství není zřejmě jen o napadání v diskuzích, je to i o masovém nahlašování oponentů, aby se jich v diskuzi zbavili a měli tak volné pole.

A poslední druh stalkerství? To je případ, kdy se stalkerem stane slušný člověk, který se nechá zcela pohltit virtuálním světem, až nakonec úplně ztratí soudnost. Typický případ diskutujícího pod nicky Ulator či Roman Roubal. Člověk se dvěma vysokými školami (stavební inženýr a teolog), který neměl na internetových diskusích dostatečné argumentační schopnosti, odpovědi svých oponentů neunesl a přešel do formy kyberšikany zveřejňováním nepravdivých informací o svých odpůrcích. Případ docela tragický, když si uvědomíme, že tento diskutér je silně věřící katolík a musí si být vědomý, jak svými příspěvky porušuje samotné desatero božích přikázání. O tom, jakou dělá ostudu ostatním věřícím ani nemluvě.

Jak tedy dále ve virtuálním světě internetových diskusí?

Lidé, neberme se natolik vážně, udělejme si ze sebe legraci, ale neurážejme zbytečně druhé, nemanipulujme ostatními a buďme vůči sobě ohleduplní a slušní!

A hlavně: "Nepropadněme úplně virtuálnímu světu a žijme i skutečný reálný život!

Tohle je můj vzkaz nejen pro slušné diskutující, ale i pro stalkery.