Náš premiér Petr Nečas schvaluje lynč Kaddáfího

Bohužel nejen Petr Nečas, ale i státníci, kteří se s Kaddáfím nedávno vřele objímali. Berlusconi, (po jehož boku se proslavil i náš bývalý premiér Mirek Topolánek svojí nahotou v jeho vile) a který se s Kaddáfím snad nejvíce veřejně předváděl, prohlásil: "Tak pomíjí světská sláva."

José Baroso a charismatický prezident EU Herman van Rompuy:"Oznámená smrt Muammara Kaddáfího představuje konec éry despotismu a represe, kterou libyjský lid trpěl příliš dlouho."

Hillary Clintonová: "USA si přejí vidět Kaddáfího mrtvého, nebo ve vězení" a mávala jeho revolverem s radostným výkřikem: "vau". Vyjádření, nemající s humanitou a lidskostí nic společného, gesta, která bych čekal tak od Breivika.

A konečně Petr Nečas: "Smrt Kaddáfího je dokladem, že zločiny spáchané diktátory proti vlastním národům nezůstanou nepotrestány."

Těžko uvěřitelné zprávy z těchto stránek:  http://wertyzreport.com/ a    http://www.seaplanet.eu/index.php/souvislosti/valky/372-libye-nato

„Děsivá tvář tzv. humanitární pomoci NATO v Libyi, je celosvětově ve znamení masivních mediálních lží, které mají zneviditelnit kobercové bombardování civilního obyvatelstva. NATO evidentně podvedlo svět, jelikož k teroristické válce proti Libyi neměla nikdy souhlas OSN, protože její rezoluce 1973, není platná. V čl. 27, odst. 3 Charty OSN se totiž praví, že je třeba výslovného souhlasu (affirmative vote) všech členů Rady bezpečnosti. Zdržení se hlasování nemůže být interpretováno jako souhlas.
Tato do posledního detailu vykonstruovaná útočná válka se setkává s aktivní podporou české vlády, která do Libye vyvezla v letech 2007 - 2010 zbraně a munici za milióny euro, jak dokladuje Amnesty International na svých stránách. A jestli si někdo myslí, že není viny tím, že mlčí nebo tiše souhlasí, je na omylu. Je stejným masovým vrahem jako všichni, kteří se aktivně na vraždění v Libyi účastní. Celý rozumný svět obviňuje NATO z genocidy na civilním obyvatelstvu. Mluvčí NATO odpověděl: Jsme si vědomi těchto obvinění," řekl v Bruselu plukovník Roland Lavoie, mluvčí západní vojenské aliance. Není to poprvé, co byla učiněna taková obvinění.“ „Co se týče Muammara Kaddáfiho, tak byl zajat už dva dny před svou smrtí. Věc se má tak, že v pondělí a úterý NATO provedlo do Sirty pozemní invazi, tu první se lidem podařilo porazit, ale díky bombardování NATO zabilo 20 tisíc lidí. V úterý střela zasáhla konvoj auta mířící ze Sirty, Kaddáfimu se podařilo dostat ven a bojovat, ale NATO ho chytilo a dva dny vyslýchalo. Jenže nechtěl spolupracovat, a když ve středu přijela Hillary, tak dala rozkaz ho zabít. NATO ho předalo rebelům.“

Souhrnem, ať už byl Kaddáfí jakýkoliv, ze zaostalé Libye dokázal vybudovat stát s nejvyšší životní úrovní v Africe. Za cenu potlačování opozice, dělal určitě chyby, a když už, tak měl být řádně souzený.

Ženevské konvence stanovily pravidla pro vedení války a zacházení s válečnými zajatci, aby se co nejvíce zamezilo hrůzám, které jakoukoliv válku doprovázejí. Mimo jiné slušné zacházení s válečnými zajatci a spravedlivý soud s viníky (mimochodem válku v Libyi Kaddáfí nerozpoutal).

Vzpomínám si, jak světoví politici a kulturní veřejnost jednoznačně odsoudili vyvraždění carské rodiny bolševiky. Proč však lynč Kaddáfího světoví i naši politici schvalují (dosud jsem se nedozvěděl, že by některý z nich protestoval) a tzv. kulturní veřejnost mlčí?

Mohli jsme sledovat, jak Sarkozy s Cameronem v zájmu ovládnutí trhu s ropou a se zbraněmi v Libyi, vyšachovali Rusko a Čínu napadnutím Libye, aby umožnili nástup k moci podle mne jakési zdivočelé chásce, která se vydává za představitele libyjského lidu. A věří, že tato cháska z vděčnosti za to, že je dosadili k moci, jim dá co největší krajíc z libyjského nerostného bohatství.

Ale je zde velký morální problém. A to pokud se chceme nazývat vyspělou kulturní demokratickou společností. Když NATO vybojovalo vítězství pro tzv. opozici, která zřejmě měla v Libyi malou podporu lidu, ( jinak totiž není možné, aby Kaddáfího Libyjci vzdorovali 8 měsíců nejmodernějšímu veletrhu zbraní), došlo k něčemu naprosto odpornému a neslučujícímu se s etikou vyspělé demokratické společnosti 21. století- k veřejnému lynči poraženého protivníka. Celý svět viděl, že Kaddáfí byl zajatý živý, stál na svých nohou a utíral si krev z tváře. Přesto ČTK, DPA a jiné světové agentury přinesly zprávu: "Povstalci dobyli Syrtu, poslední baštu Kaddáfího, který byl při útěku z města těžce zraněn a na následky zranění zemřel." Podobně žvaní i Mahmúd Džibril , předseda povstalecké Národní přechodné rady (NTC). Něco podobného by si těžko dovolil i proslulý Dr. Goebels, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou, když každý na vlastní oči má možnost vidět skutečnou pravdu, jak zdivočelá cháska ubíjí člověka.

Ale i to nestačilo, vyvražděna musí být pokud možno celá Kaddáfího rodina. V televizi se objevily další záběry, jak dav ubíjí Kaddáfího syna Mutassima a západní i naši politikové mlčí.

Ale co je nejhorší? Že jsme se i my jako Česká republika, slovy našeho premiéra Petra Nečase přihlásili k ospravedlnění a souhlasem s veřejným lynčem.

V pátek 21.10.2011 jsem v televizi na ČT24 sledoval diskusi, kterou moderoval Jakub Železný. Přítomni byli analytik Pavel Barša z Ústavu mezinárodních vztahů a zástupce tzv. povstalců- místopředseda libyjského klubu v Česku Dia Eddin Felfel, kteří pozvali do Libye cizí vojska a jimž NATO vybojovalo vítězství. Zástupce jiné strany (oponent) nebyl pozvaný, jak už je v naší vyspělé demokratické společnosti zvykem. Přítomný kolaborant Felfel (jinak nelze nazvat člověka, který pozve do svojí země cizí vojska, aby jej potom dosadili k moci) mluvil o nové Libyi bez Kaddáfího, o národním usmíření. Většina národa, která 8 měsíců dokázala vzdorovat nejmodernějším zbraním NATO a ze kterého si státy NATO udělaly střelnici, aby mohli potencionálním zájemcům předvést účinnost svých zbraní. Jsem tedy moc zvědavý, jak všichni Libyjci přijmou výzvu od kolaborantů k národnímu usmíření.

Ke cti Pavla Barši musím napsat, jak na rovinu řekl, že ubití zajatců v režii naší demokratické společnosti není nic neobvyklého - viz případ Usáma bin Ládin, kterého speciální komando USA mohlo zajmout, ale mělo příkaz z nejvyšších kruhů USA jej ubít (tedy zlynčovat na místě)- Usáma bin Ládin nesměl přežít a být předán nezávislému soudu.

Další ranou pro demokratický svět je, že tzv. povstalci ani nedovolili pohřbít ubitého a zlynčovaného protivníka Muammara Kaddáfího podle jeho víry a naopak jej ukazují jako atrakci zvědavcům. Má taková cháska vůbec právo mluvit o národním usmíření?

I barbaři v dávné minulosti ctili nepřítelovu statečnost, a pokud padl, dokázali mu vzdát úctu. A statečnost v žádném případě nelze Kaddáfímu upřít. Odmítl azyl v jiných zemích, asi tušil, že lidé jako Sarkozy, Cameron, Berlusconi či Clintonová by nepřipustili, aby přežil a klidně by napadli i zemi, která mu poskytne azyl. Věděl toho na ně asi příliš mnoho a další země nechtěl svým azylem do konfliktu zaplést.

Ale k úrovni oněch dávných barbarů máme hodně daleko. Sarkozy s Cameronem, Berlusconim, Clintonovou i Nečasem se od paštik, kaviáru a šampaňského svojí morálkou dostávají snad tisíce let zpět, někam do doby kamenné.