Mediální manipulace ČT nejen v případě Ukrajiny, NATO a Ruska

Již delší dobu postrádám v našich médiích pluralitu názorů, tedy jednoho ze základních pilířů demokracie. Jak je známo, jedině ze svobodné diskuse se dá „vyseparovat“ názor, který se co nejvíce přiblíží k pravdě, protože názorů na jeden problém může být celá řada.

Na jednotný názor v našich médiích jsme byli zvyklí před rokem 1989. Kam to dospělo víme všichni a o to více jsme oceňovali, že po r. 1989 se pluralita názorů skutečně projevovala.

V posledních letech však pluralita názorů začala z médií nějak mizet a místo toho se začal prosazovat opět jeden jediný názor a to názor západního mainstreamu, jehož typickým představitelem je například agentura Reuters.

Začali jsme být krmeni informacemi, jaký, že je to Slobodan Miloševič zločinec, že musíme humanitárně bombardovat Srbsko, abychom srbské Kosovo mohli předat albánských obchodníkům s lidskými orgány, které jsme krátce předtím měli na seznamu teroristů.

Předháněli jsme se v ubezpečování, jak obrovský arzenál zbraní hromadného ničení má Saddám Husajn a jak je nutné jej napadnout a zbavit moci. Že to mělo za následek statisíce mrtvých a zcela rozvrácený stát je jaksi vedlejší.

Potom na nás hlásné trouby z Reutersu, tím pádem i z našich médií troubily, jak je nutné zavést „bezletovou zónu“ v Lybii, jelikož musíme podpořit ty správné povstalce proti nenáviděnému Kaddáfímu. Jak to dopadlo, též víme všichni. Občanská válka v Lybii je v plném proudu a američtí nositelé světové demokracie vyzývají americké občany k opuštění Lybie.

Uvědomoval jsem si, jak v případech vojenských agresí ze strany NATO nedostávali v ČT prostor odpůrci těchto zločineckých agresí. A pokud ano, jak byli okamžitě moderátory ČT usměrňováni ke správným odpovědím, nebo jim rovnou vzali slovo.

Tato metoda se v ČT neustále zdokonalovala a „pilovala“, až se demagogie tohoto média „vypilovala“ na úroveň pokleslého bulváru. V ČT v případě Ukrajiny kromě protiruské a protiputinovské propagandy neslyšíme nic jiného a informace musíme opět hledat někde mezi řádky jako před r. 1989, nebo na slovenské TA3.

V souvislosti s vystoupením Milana Šarapatky a Jiřího Vyvadila v ČT jsem si uvědomil jistou věc, v daném případě mediální taktiku ČT. Základy bych shrnul do těchto bodů:

ČT si uvědomuje, že její jednostrannost a neobjektivita je už do očí tak bijící, že je nutno to nějak alespoň kosmeticky napravit. V daném případě, že do televize pozve také nějaké ty kverulanty z druhé strany.
Nějaké mírně pošahané existence, kteří se shodí sami svým chováním a názory. Všimli jste si, jak často se najednou v televizi objevuje Petr Cibulka, kdysi téměř zakázaný? Stalo se tak přesně v okamžiku, kdy se začal ohánět tím svým siderickým kyvadélkem, čímž se v podstatě u všech normálních lidí odepsal. A to, že ve všech občanech ČR vidí agenty KGB a GRU dohromady už jenom dokresluje skutečnost, že svým způsobem není v pořádku a pro televizi tím pádem zákusek ... představit divákům tu "druhou", opoziční stranu a tím shodit všechny svoje kritiky. Jako by snad Cibulka reprezentoval někoho jiného než čistě sám sebe...
Na to, jak shodit kvalitního oponenta však v ČT stále důkladněji „pilují“ svoje metody:
Pozvaný respondent se sice na rozhovor v ČT připravuje, a stěží tím, že by se piloval v nějakých komunikativních podrazech a lumpárnách. V podstatě si piluje pouze to, co by v televizi chtěl konečně divákům sdělit. Proti němu sice sedí nějaká předem zaujatá moderátorka (moderátor), ale ta si otázky nepřipravuje, ta je dostane od týmu specializovaných dezinformátorů a rozbíječů diskuzí, který má za cíl jediné:
- vykolejit jakýmkoliv způsobem respondenta (čím hloupější úvodní otázka, tím lépe - nejlépe osobním útokem alá "kdo vám platil cestu" např.). Cílem je zahnat respondenta okamžitě do kouta, přičemž nemá na vybranou: buď na přihlouplou otázku odpoví a je za blbce, anebo se ohradí a neodpoví a je za blbce také. Pak se totiž strhne bitka (moderátor trvá na své otázce), respondent se odmítá nechat zmanipulovat. V každém případě se však nedostane k tomu, aby divákům přednesl své názory na věc, příp. to přednese nějak nešťastně nebo nešikovně. A tak holt i druhá strana "dostane" prostor v televizi, ale ve skutečnosti se zaúkolovaný moderátor postará (jsa pečlivě nainstruován odborníky) - např. i soustavným skákáním do řeči - aby se "druhá strana" nakonec nemohla vyjádřit.

Všimli jste si vážení čtenáři, jakým způsobem moderátoři ČT diskutují s Karlem Schwarzenbergem?

Otázky mu šijí doslova na tělo, nechávají jej „vypovídat“ se dle potřeby a jednou, když K. Schwarzenbergovi moderátorka skončila do řeči, tak ji Karel Schwarzenberg utnul slovy: „neskákejte mi prosím do řeči“ a moderátorka se již něčeho takového do konce pořadu neodvážila. Dále již Karel Schwarzenberg hovořil o tom, O ČEM CHTĚL ON SÁM.

Když si porovnáme moderování diskusí na ČT s Karlem Schwarzenbergem a potom je porovnáme s moderováním v případě Milana Šarapatky či Jiřího Vyvadila, tak televizní divák neví, zda se má smát, či brečet.

Úrovní zpravodajství v ČT jsme se vrátili před rok 1989.