Jsou homosexuálové devianti?

Naše společnost řeší problém. A to vyjádření mluvčího prezidenta Petra Hájka, že homosexuálové jsou devianti. Na toto téma toho bylo na blogu iDnes nemálo napsáno, ale zkusím přidat i svůj názor.

Janis Sidovský uvádí ve svém blogu, že britský premiér David Cameron v předvečer London Pride na setkání s gay sportovci uvedl, že „sexuální orientace neznamená na rozdíl od dopingu žádnou diskvalifikaci“.

„Sexuologie, psychologie a další společenské vědy říkají, že deviace není odchylka, nýbrž úchylka a deviantní jednání je vadné“ citace z výroku šéfa pražské ODS Borise Šťastného.

Rudolf Polanecký ve svém blogu píše: „Proč vlastně musí tato komunita dávat na odiv svou sexuální orientaci? Tak jste jinak sexuálně orientovaní, no a co? Dělat ze své odchylky od normálu nějakou přednost nebo se tím povyšovat nad většinovou společnost mi přijde dost ujeté.“

Jak to tedy vlastně je? Je homosexualita deviace, odchylka či úchylka? A je svým způsobem nějak závažná?

Já bych odpověděl takto: „Kdybychom byli všichni homosexuálové, tak by lidstvo neexistovalo!“

Něco naprosto zásadního zde tedy asi je a troufnu si říci, že nejzásadnějšího, protože se dotýká samotné existence lidstva.

Dříve toto téma bylo tabu, nyní je ve všech sdělovacích prostředcích stále dokola omíláno. Hodně se probírá možnost, aby homosexuálové mohli vychovávat děti.

Co na to říct? Upřímně věřím, že mnoha dětem by bylo lépe kdyby vyrůstali v harmonickém svazku homosexuálů, než týrané nebo v  rozvrácené rodině, ale… Všichni víme, že to co si člověk odnese z  ranného dětství je pro něj vzorem na celý jeho budoucí život. Proto je tak nebezpečná  jiná z úchylek - pedofilie, kde zneužívanému dítěti dokáže pedofil často zničit celou jeho budoucnost. Co je to pedofilie? Úchylka, odchylka či deviace?

A co třeba nekrofilie? V tomto případě takto zaměřený člověk vlastně nikomu neubližuje…

Je to úchylka, odchylka, deviace?

Ještě se vrátím k výchově dítěte ve svazku homosexuálů. Dítě pocházející z rozvráceného svazku muže a ženy si odnese traumatizující zážitky, ale v mnoha případech touhu, aby sám měl v budoucnu harmonický vztah. Ale vidí vedle sebe muže a ženu, tak je vůbec nenapadne (pokud není rozený homosexuál) řešit otázku pohlaví svého budoucího životního partnera. Naproti tomu ze sebelépe klapajícího vztahu u homosexuálů z toho musí dítě být minimálně zmatené. Jako malé si říká jak je to s maminkou a tatínkem, jako dospívající může mít problémy s hledáním svého vztahu k opačnému pohlaví. V každém případě, pokud je heterosexuálem, tak otázku pohlaví svého budoucího životního partnera musí nějak řešit a nějak se s tím vyrovnat. Ale dokáže se s tím ve všech  případech vyrovnat správně, když tento vztah homosexuálů může pokládat za  přirozený?

Několik otázek, ale snad stojí za zamyšlení.

A též si nejsem jistý, zda je správné, aby homosexuálové dávali svými pochody tak okázale najevo svoji sexuální orientaci. Co kdybychom se někdy v budoucnosti dočkali pochodu třeba nekrofilů? A jaký symbol by tato menšina zvolila pro pořádání svého pochodu?

Že to zní nesmyslně? To nechám na čtenářích.