Začátek konce televizní reklamy?

Povinné sledování reklamních bloků na televizi Prima. Z podhoubí podnikatelské demokracie nenápadně vyrůstá Orwellovský svět. Kam se hrabou příkazy a zákazy komunistického režimu, jehož moc sahala „pouze“ ke dveřím bytu.  

Podnikatelé jsou ochotni vlézt za vámi i do ložnice, o kuchyni nemluvě. Jen proto, aby nabídli produkt, o který nemáte zájem či na který nemáte a z průměrného platu na něj nikdy nebudete mít. Často slibují nesmyslné zážitky na hranici klamavé reklamy. Jednou jsem to zkusil. Na písčité pláži u azurově modrého moře jsem otevřel láhev Fanty. Bohužel se kolem mne neseběhly půvabné mladé dívky, nestalo se nic, zůstal jsem sám jako kůl v plotě.

Prima svůj počin zdůvodňuje dramatickým poklesem příjmů způsobený klesající sledovaností reklam. Dnešní technologie umožňují reklamu přeskočit. Děje-li se tak v masovém měřítku, nastal čas k zamyšlení. Je chyba v divácích, které reklama nezajímá, anebo ve světě reklamy a marketingu, který nedovede zaujmout?

S tradicí nám vlastní nejprve hledáme chybu u druhých. V dobách totality odpovědní činitelé svalovali vinu na objektivní příčiny. Dnes je v módě osobní selhání jedince. Připustit chybu v systému nikdo nechce. Přiznání by odhalilo selhání konkrétní osoby odpovědné za systém, osoby obvykle ve vysokém postavení. A osobní odpovědnost dnes není právě v módě.

Marketingoví specialisté opojeni možnostmi nových technologií pozapomněli na právo volby každého jednotlivce. Jen tak pro zajímavost bych rád viděl srovnání účinnosti marketingového snažení v různých kanálech. Média včetně televize, sociální sítě, internetové vyhledavače, mobilní sítě. Nepochybuji o tom, že média uvidíme na chvostu pelotonu. Ostatní cesty totiž reklamu individualizují na základě shromažďování informací o daném jedinci. Pak mohou nabízet to, co konkrétního jedince zajímá v aktuálním čase. Na rozdíl od televizí včetně Primy.

Pláč hrdinů seriálů ZOO a spol., že přijdeme o své oblíbené pořady, je věrohodný do určité míry. Oni by zase přišly o práci. V každém případě pláčou na špatném hrobě. Na vině není divák, ale samotná reklama. Televize má mnoho dalších možností prezentace produktů zadavatelů

Jedním z nich je product placement. Skrytá reklama je sice zakázána a považována za nekalou soutěž. A co je potom špiclování na mobilních a sociálních sítí s cílem adresně konkrétní osobě doporučit konkrétní produkt? Tak jako v devadesátkách právo pokulhávalo za ekonomikou, tak dnes právo zaostává za technologiemi.

Řešením není zákaz přeskakování televizních reklam, to je pouze vyjádření bezradnosti, v horším případě neochoty řešit problém. Zadavatelé i televize mohou vzít jed na to, že divák na ně vyzraje. Nejvyšší čas vzít na vědomí, že klasické televizní reklamě zvoní hrana a hledat jiné cesty, jak divákům představit zadavatele a jejich produkty. Nápaditě a ve vší slušnosti.