Prázdný billboard viděti marně psem zoufale vrtěti

Bílé plochy billboardů předznamenávají líté bouře urputného a nesmiřitelného volebního klání politických stran a hnutí, tentokrát o poslanecká křesla v dolní komoře parlamentu.

Ano, za nedlouho vystřídá nabídku více či méně potřebného zboží a služeb nabídka slibů politických stran a hnutí ucházejících se o místa ústavních činitelů v dolní komoře českého parlamentu, v poslanecké sněmovně. Vědí jak na to a slibují vyřešení všech problémů tížících společnost.

Jen jedno se od dob dřevní demokracie změnilo. Dnes nejde o soupeření vizí, ale o nesmiřitelný boj o moc. Tak jako každé volby, tak i tyto zaplaví voliče páchnoucí směsí lží, polopravd a manipulací. Uchazeči o poslanecká křesla budou předhánět jeden druhého, kdo vyplivne jedovatější slinu s cílem diskvalifikovat konkurenta.

Ano, právě demagogie, manipulace a dezinformační kampaně mě přiměly ke změně postoje ku všeobecnému referendu. Byl jsem přesvědčen o jeho potřebě a užitečnosti. Proč nechávat politiky rozhodovat ve věcech, které může vyřešit všelidové hlasování. Dnes mám ze všeobecného referenda strach. Propracovaná mediální masáž dokáže obrátit veřejné mínění proti zájmům většiny společnosti.

Vezměme za příklad referendum o vystoupení z Evropské unie. Některé politické strany a hnutí je mají ve svých programech. Velká Británie vystoupila a dle odhadů její původně silná ekonomika se s následky vyrovná až za horizontem 15 až 20 let. Naše výrazně slabší ekonomika silně propojená s německou by dopadla mnohem, mnohem hůř. Celní bariéra by přiměla obchodní partnery z Evropské unie hledat jinde. A výsledek? Vysoká nezaměstnanost, vysoká inflace. Nezbývalo by než hledat partnerství jinde, v Moskvě a Pekingu.

Blíží se doba, v níž na nás ze všech koutů budou arogantně zhlížet bohorovné tváře uchazečů o posty ústavních činitelů. Napříč politickým spektrem přesně definují místa, kde Českou republiku tlačí bota a slíbí, že vše vyřeší mávnutím kouzelného proutku. Bohužel ani náznakem nezmíní způsob a postup řešení. A tady bych si dovolil poukázat na nenápadnou, leč veledůležitou diskrepanci.

Potíže ministerských rezortů zralých k vyřešení obtěžují český stát a společnost již několik volebních období. A to za přítomnosti prakticky stejných politických stran a hnutí, ba dokonce za účasti stejných osob. Titíž lidé budou slibovat řešení a pravděpodobně opět svá slova nedodrží. Jistě budou se vymlouvat na nutnost koaličních kompromisů a opoziční obstrukce. Taková tvrzení nemohou v žádném případě obstát tváří v tvář kritickému myšlení.

Neschopnost poslanecké sněmovny přijmout konsensuální řešení bez vítězů a poražených je skutečně zarážející. Správa věcí veřejných přece není boj, ale služba občanům. A proč to nejde? V lepším případě jde jenom o neschopnost, v horším o neochotu a v nejhorším o záměr.

Proto by měl každý vstupovat do volební místnosti s jasnou představou koho hodit přes palubu a koho do urny, samozřejmě volební.