Kýčem proti kýčovitosti?

Vyhánět čerta Belzebubem. Od pradávna zažité pořekadlo hovoří o marné snaze, o plýtvaní silami na dosažení nedosažitelného cíle. Nepoučitelný člověk to zkouší znovu a znovu a často si nevšimne, že dosáhl pravého opaku.

Kýč je starý jako lidstvo samo, přesněji řečeno jako snaha o umělecké vyjádření, ještě přesněji jako kritika umění. K boji s obtížně rozpoznatelným fenoménem přistoupili brněnští radní svérázným způsobem.

Brněnský drak dostal „slušivý“ světelný obleček, nádavkem plameny šlehající z mordy. Oči kolemjdoucích ze záplavy zářící barevnosti přecházejí a snad každý se pozastaví, aby v nepředstíraném údivu pozvedl hlavu k nepřehlédnutelnému jevu. Dryáčnicko – jarmareční pojetí jednoho z nejstarších symbolů Brna splňuje hned několik definičních znaků kýče.

Světelná show postrádající smysl mění Brněnského draka jako připomínku historických událostí v bezduché nicneříkající monstrum. Ve vánoční atmosféře může vyvolávat emoce, ovšem na dluh sváteční nálady posledních dnů kalendářního roku. Kýč má poutat pozornost, a to se mu v tomto případě daří velice dobře. Nepochybuji ani o tom, že mnoho lidí v této podobě Brněnského draka najde zalíbení. A to je také cíl každého kýče.

Řeč je sice o Brněnském draku, nicméně v průchodu pod vyhlídkovou věží Staré radnice visí vycpanina samice nilského krokodýla. Její příchod do Brna zachycuje řada pověstí. Jedna z nich jej datuje do počátku 11. století. Přítomnost vycpaniny pak dokládají účty za údržbu z poloviny století 16. Ať tak či onak, máme co do činění s nejstarším obyvatelem Brna starého snad 1000 let, určitě pak něco okolo 500 let.

Kolem Brněnského draka tak šly dějinné události více i méně dramatické. Vše přežil, stejně jako přečká i vánoční výzdobu. Nemyslím, že bychom se mu měli klanět jak zlatému teleti. Na druhou stranu si zaslouží ochranu stejnou jako areál Staré radnice, jeho domov.

Na závěr si neodpustím parafrázi slavného výroku majitele lázní Antonína Důry: „Tento způsob přístupu k symbolům zdá se mi poněkud nešťastným.“ Pan Vančura mi jistě odpustí.