Čtyři roky v lágru - sedmá část

Sedmé pokračování toho, jak mě zadrželi 23.3.2000 a zavezli do výkonu trestu v Brně - Bohunicích. A moje dny tam prožité.

9.4. 2000 neděle

Jasně že se svítilo celou noc. A to ťukání té kovové špehýrky na koukání na nás, prostě hrozné. Celou noc jsem nespala a to si ta ženská ještě v pět hodin ráno zapálý cigaretu. Taky v deset hodin večer si ju zapálila, prostě bezohledná až to pěkné néni. Takových nocí víc tak zcvoknu. Už aby bylo úterý a já šla odtud pryč na lágr. Ale kdo ví, jaké to tam bude, pro mě je to jedno velké neznámo. Hlavně abych dostala brzo práci, to je pro mě to nejdůležitější. Ráno jsem povytírala podlahu, umyla záchod a umyvadlo, ať čas utíká. Taky jsem se byla osprchovat, včera aj dneska, zase ponižující věc – velitelka mě kontrolovala vložku, jestli mám opravdu menzes a třeba nelžu.... Asi si budu muset na takové zacházení zvyknout. Velitelka se divila, že mám menzes tak silnou. Tak jsem jí řekla, že mám asi špatné hodnoty krve. Řekla jsem jí, že na odběrech jsem byla ve středu a zatím mne nikdo nic neřekl. Ale tady to stejně nikoho nezajímá. Včera jsem dopsala Ivaně dopis a Staňovi dopíšu dneska abych to mohla zítra při raportu odevzdat. Jsou vycházky, ale dneska nepůjdu, jsem osprchovaná a v 8.10 ráno je ještě dost chladno. Nepotřebuju se nachladit. Asi sním jeden loupáček od snídaně, ráno jsem vypila jen kakao. Posledních pár dní nemám ráno vůbec chuť na jídlo. Oběd jako obvykle hrozný, jistil to chleba s masem. Odpoledne jsem chvílu usnula. Venku krásně svítí sluníčko a mě vzbudila zima. Dočetla jsem další knížku, jen je škoda, že nemám další díl. Jmenuje se to ,, Krásná Kateřina’' a napsala to Juliette Benzoniová. Bylo to moc pěkné, lehké čtení. Na večeřu donesli játrovku, chleba, máslo a pomeranč. Když jsem se poumývala a namočila si nohy do horké vody, tak jsem shodila a vyléla kelímek s čajem. Tady je taková místní pověra, která říká, že někdo nový dojde na celu a nebo někdo odejde. Snad odejdu já. Vcelku se to tu plní. Ruskám jsem zase překládala horoskopy a psala jsem jim nějaké žádosti k zítřejšímu rannímu raportu. Včera večer, když jsme nemohly spát mě Anna namasírovala záda a krk. Že aspoň něco pro mě udělá, když jim tak pomáhám. Trochu mě po těch masážích povolilo to napětí v zádech a přestal mě bolet ten krk. Slíbila, že dneska mě namasíruje zase. Dopsala jsem dopis Staňovi. Snad ho ty moje dopisy zajímají. Někdy mám pocit, že ne. On už je takový a jiný nebude. Z jeho dopisů nejde poznat nic. Studené, neosobní... Milovala jsem ho 26 roků, tak moc, že víc ani milovat nešlo a pak... Pokusím se to ještě dát dohromady protože něco málo z té velké lásky snad zůstalo, ale nevím, jestli to bude vůbec možné. O tom všem napíšu pozdějc. Budu ještě chvilku číst a zase jeden den za náma.

10.4.2000 pondělí

Anna mě večer masáž udělala a bylo to moc fajn. Ráno při raportu jsem odevzdala dopisy, taky jsem velitelce připoměla, že jsem od pátku nedostala Cilkanol. Jsem zvědavá co s tím udělají, jestli mě ty léky dají. Půjdu se zase osprchovat a dneska se mění prádlo. Aspoň je trochu pohyb. Chtěla bych dneska spát, ne jenon proto že jsem zase špatně spala při tom rožnutém světle, ale aj proto, že chcu všechno zaspat a na nic nemyslet. V noci se mne zdálo o spoustě vlaků, samé vlaky... Kupovala jsem jízdenky do Ostravy a do Bohumína – takový popletený sen. Na vycházky jsem nešla, byla jsem osprchovaná a měla jsem mokrou hlavu. Před obědem mě zavedla velitelka(Šarlota) k lékařce. Ta mne napsala místo Cilkanolu Anavenol s tím, že co jsem si dovezla léky z domu, půjdou potom se mnou do civilu. Za 5,5 roku budou ty léky už hodně prošlé. Navíc řekla, že Cilkanol není pro mě vůbec důležitý. Muselo se na cele důkladně pouklízet, má přijít nějaká komise. Dali nám do cely další postel. Mě přesunuli k oknu a dali ju na moje místo. Tím pádem sem dají dvě nové ženské. Ale já bych měla jet zítra pryč. Tak mě je to už jedno. Odpoledne mne velitelka donesla léky na zítřek a že teda jdu na eskortu, pojedu zítra pryč. Zatím oficiálně nevím kam. Věci mám napůl zabalené, ráno pobalím zbytek. Nachystala jsem půjčené knížky na vrácení. Popovídala jsem si s Ruskou Irinou. Je to fajn vzdělaná ženská. Slíbily mne, že napíšou, ale tomu moc nevěřím, mají jiné starosti než mne psát. Umýt se a zalehnout, pokud možno usnout a spát.