Čtyři roky v lágru - desáté pokračování

Desáté pokračování mojí knížky. Od zadržení mé osoby a převezení do věznice v Brně- Bohunicích a následných dnech tam prožitých. Potom eskorta do Pardubic a první dny tam strávené. A strasti tam zažité...

14.4. 2000

Spala jsem celkem dobře. Probudila jsem se brzo, všechny ještě spaly. Ráno probíhalo všechno v pohodě. Přinesly jsme z kárka snídani – salám, chleba, máslo, pomeranč. Já jsem hned ráno jest nemohla, tak jsem pojedla až kolem sedmé. O půl deváté si pro mě přišla psycholožka. Dala mne testy k vyplnění – jedny byly o doplňování čtverečků, asi u třech jsem si nebyla jistá. Potom jsem odpovídala na otázky – ano, ne. U některých bylo těžké odpovědět tak jednoznačně, záleží z jakého úhlu pohledu se na to člověk dívá. Řekla jsem to paní psycholožce, chvílu jsme nad tím polemizovaly a pak mně dala za pravdu, že prostě některé ty otázky jsou špatně položené a je vidět, že přemýšlim nad tím co dělám. Tak nevím jestli to pro mě bude dobré. Potom jsem měla nakreslit postavu muže a ženy. Já, která kreslí hůř než šestileté děcko. Byla v té kanceláři úžasná pohoda a klid. Vůbec se mně nechtělo na barák, nejradši bych tam zůstala celý den. Poprosila jsem ji, jestli by se dalo zjistit, kde zostaly moje fotky kluků a manžela. Řikala že se to pokusí zjistit a když tak zavolá do Brna, jestli nezostaly tam. Třeba se je podaří najít. Budu si číst a nechám běžet čas. Po přeřazení z přibylu půjdu asi na barák D3. Tam se dá chodit na němčinu a od září na počítače. Musím zabít čas, ať nemusím myslet na kluky, domov a sebe. Vzpomenu rodinu a kluky a brečím jak želva. Budu si číst, pokud na to přes slzy uvidím. Nedá se soustředit na čtení, baby se tady hádají kvůli chlapom. Jestli je lepší žít s mladším, starším, hledat si chlapa na stará kolena a tak podobně. A další hádka – Chválý se co má která dražšího, lepšího. Má všechno na elektriku v baráku – no prostě Drahuše, vybavení za dva miliony... Jak kdyby na tom záleželo. No ciganě. Je to nechutné a zároveň směšné. Já bych nechtěla nic, jen být doma s klukama. Ostatní píšou dopisy. Já budu odpoledne asi psát Staňovi. Na oběd jsem snědla máčku s trochou brambor a maso. Po obědě jsem si půjčila manikurní nůžky a pilníček, abych si udělala manikůru. Aspoň trochu se zkultůrnit. Mají sem na přibyl přijít dvě nové ženské. Mohla by to být Lidka, co byla se mnou v Brně. Nebyla bych tak sama. Přišlo pět nových ženských, ale Liduška mezi nimi není. Ale přijela Irena, ta byla se mnou taky na cele v Brně. Jinak jsou to tři mladé holky a jedna cigánka. Jak nám rozdají poštu, tak se půjdu osprchovat a operu si pár kousků prádla. Osprchovala jsem se a umyla si hlavu. Celou dobu ve sprše na mě hleděla Drahuše – vyloženě mě hltala očima (asi bude teplá), aspoň podle řečí co se tu vedou. Že už tu měla ,, kamarádky“ v předchozích trestech. Abych se začala bát... Televize zase řve na plno, nedívám se, jen poslouchám. Ty cigamě blbé jsou furt za záclonou a pořád tam ječí. Velitelka jim povolila televizu jen do 10 hodin. Je tu hrozný kravál co přišly ty nové, moc lidí na malou cimru. Ta cigaňa Marie se furt řehtá jak kobyla, úplně to trhá uši. Irena mme chce nakreslit obrázky na obálky pro kluky. Taky se nudí, tak ať kreslí když chce. Teď za mnou došla jedna z těch klidnějších cigánek, jestli bych jí nenapsala dopis kurátorce kvůli dětem. Tak jsem jí slibila, že jí to zítra napíšu. Proč ne, ta je neškodná a stejně se nudím. Jak to tak sleduju, je tu hodně lesbiček. Drahuše ta se tím ještě všude chválí, že už tu ,,kamarádky“ měla. Z těch nových mladých – dvě jsou taky teplé. No prostě je jich tu víc jak dost. Bojím se co bude na baráku. Budu si muset najít co nejvíc aktivit, abych byla co nejmíň na cimře. Dopis pro Ivanu mám nachystaný. Dana, co se sem k nám chodí sprchovat to vezme v pondělí do práce a dá to Marcele, ta to vezme Ivaně. Je to strašně složité a nesmí se to... nejradši bych to poslala normálně poštou. Prý se nemám bát. Konec konců, mně nic nehrozí a ony ať se s tím poperou když chtějí. Dnešní večer bude zese pořádný rambajz, já si po zprávách lehnu a budu spát. To je to nejlepší co možu udělat. Irena mně nakreslila obrázky aj na dopisní papír, vypadá to moc hezky. Dneska končím, zítra budu pokračovat...