Čtyři roky v lágru - část pátá

pokračování páté ...........................................................................................

• 1.4. 2000 sobota

Dneska jsem tu poprvé spala celkem dobře. Ráno umýt, snídaně – ještě že nám dávají dost pečiva – po snídaní mne nosí léky. Holky se nahlásily na mimořádné sprchování ( mají menzes), Thuja mě prosila o trochu šamponu na vlasy, sama sice moc nemám, ale půjčila jsem jí ho (taková jsem já )a taky Rusky se nahlásily na vycházku. Po odchodu Rusek je trošku klid. Začala jsem si povídat s Thujou – tak se jmenuje ta Mongolka - je učitelkou a je jí 27 roků, svobodná. Přišla sem z nevlastním bratrem, který u nich doma zpívá se skupinou. Teď co si to nevykusuje a nevyjídá z těch vlasů a co se párkrát osprchovala se to s ní dá. Je taková tichá a zvláštní. Říkala, že má staré rodiče – otec 70 a matka 64 roků – má dvě starší sestry a tři mladší bratry a nejmladší sestru. Jako učitelka učila prváčky. Lidce došlo od soudu z Hradiště, že má platit za advokáta něco přes dva tisíce, poprosila mě ať jí napíšu k soudu dopis, že je ve výkonu trestu a že zaplatí až se vrátí aby neměla problémy. Druhým pomáhám, ale sama sobě neumím. Rusky přišly z vycházek a velitelka ,, Cecila ‚‘’je vzala do sprch. Včera jsem byla v knihovně pro knížky, tak dneska si budu číst. Dneska se nic zvláštního nestane – je sobota, venku svítí sluníčko (vidíme tu jen oblohu). Oběd hnusný, máčka na jeden způsob. Po obědě neodnesli talíře, dvakrát na nás nahlížel chlap – velitel. Ani nám nedošli zalít kafé. Dopoledne jsem nakonec nečetla, ale dřímala jsem. Je mne pořád zima a přes den se nesmíme přikrýt dekou. Akorát v noci se trochu zahřeju a to musím mět na sobě dvě deky. Okno musí být dokořán otevřené, jinak by jsme se udusily. Rusky furt štěbětají, kdyby byly aspoň chvíllu ticho. Je 16,15 zatím nám vůbec nedošli zalít kafé. Nakukuje na nás chlap, kdoví kde velitelky jsou. Celé odpoledne čtu. Došli s večeří v 16,30. Zeptala jsem se velitelky,jestli nám zalijí to kafe – divila se že nám ho nezalili po obědě. Tak jí odpovídám, že neodnesli ani talíře od oběda. Omluvila se s tím, že v naší cele byla ještě asi před měsícem kuchyňka a oni na to zapomínají. Na večeři byly kolínka s máčkou a masem a oplatek s jabkem. Celkem se to dalo. Po večeři nám zalili to kafe, ale zase málem zapomněli, přiznala se velitelka. Poumývala jsem se nad kýblem a zalehla jsem. Už aby ty tři spaly, což tak hned nebude. Liduška pořád Anně( jedna z rusek) připaluje cigarety zapalovačem a ta jí za to dala trochu tabáku. Thuja si píše ze slovníku německá slovíčka a fráze.

2.4. 2000 neděle

Den jako každý jiný tady. Napsala jsem Lidce tu žádost na soud a povolení splátek k tomu soudu v Hradišti. Začala jsem Staňovi psát další dopis. Pustila jsem se do další knížky. Chvilku tu byl klid, Rusky spaly. Venku je asi hezky, svítí sluníčko a my zavřené na cele. Teď se ty tři vzbudily a je po klidu. Po čtyřech dnech jsem šla konečně na velkou, ale musela jsem si pomoct mýdlem, strašně už mě bolelo břicho... K snídani makový závin s kakaem .Venku strašně štěkají psi co tu benga mají. Doufám, že bude dneska trošku lepší oběd, když je neděle. Liduška si něco brble o těch svých chlapech v Brodě, na dopisy od nich se těší jak malé děcko, ale na dopisy se těšíme všechny – taková malá radost v tom smutku. Liduška ještě navíc pleská ručičkama, je při tom taková milučká. Těšily jsme se na oběd, ale zase fuj tajbl. Vybrala jsem maso z něčeho, co snad měl být segedín, vzdáleně ho to připomínalo. Liduška mne nechala zalít capucíno. Už hodinu nějaké ,, šílenkyně’' mlátí něčím do dveří na cele, řvou na sebe s velitelkou a je tu šílený rambajz. Je to některá z cel kousek od nás. Je před třetí hodinou a já jsem Thuji dovysvětlovala – snad přeložila (aspoň trošku) její papíry od soudu a od policie. Taky tam měla pracovní povolení, nějaké smlouvy... Ruskám jsem napsala žádost o sociologa (Anna říká, že by potřebovala spíš sexuologa...) Anna je trošku divočejší a furt fňuká, že chce chlapa! Ještě chvílu tu s něma budu a vrátí se mne do paměti ruština, která mne ve škole a na učňáku šla dost dobře. Dá se s něma aj povídat. Začínám mět hlad, budu si zase číst a průběžně budu dopisovat dopis Staňovi. Rusky se tu snaží cvičit, ale spíš dělají blbosti.

3.4. 2000 pondělí

Včera večer dělaly Rusky blbiny – rvaly se jak koně. Dělaly takový kravál, že jsem se až bála že dojde velitelka. Dneska dělají bordel od rána. Ráno na raport jsem si radši všechno napsala, protože jinak je tu zmatek, když mluvíme jedna přes druhou. Referentce jsem všechno přečetla, bylo to tak lepší. Pověřily mě přebírat a vyhazovat prádlo. Jedna z Rusek začala uklízet a umývat celu. Neubude ji. My to s Lidkou dělaly každý den. Bože jak strašně mne vadí ty cigarety a dým, už se ze mne stává pasivní kuřák... Mám úplně zanesený nos a špatně se mě dýchá. Ještě ráno jsem musela Anně napsat žádost o peníze. Žádost na peníze jsem si dala aj já. Kdyby mne Peťa poslal, tak ať mě je dají. Žádosti se podávají jen v pondělí do 9 hodin. Přišla velitelka a řekla Lidušce a Thuji aby si zabalily všechny svoje věci, tak jsem jí pomohla sbalit se. Ani jí neřekli kam ji dají, nebo co vlastně. Ještě jsem jí půjčila 50 korun na tabák. Snad mě je pošle, ale počítám, že jsem přišla o padesátku. Zůstala jsem sama s Ruskama, určitě tu místo dlouho prázdné nezůstane. Kdoví koho k nám dají. Ráno Liduška rozlila čaj, teď než odcházela říkala, že to bylo znamení, že někam půjde. Zase ti psi hrozně štěkají. Je 14 hodin a dostala jsem dopis od Petě a brečím zas jak želva – prostě to nedávám. Peťa píše, že všechno zvládá a já přes slzy pomalu nevidím na to co čtu. Hned jsem mu odepsala. Když byly Rusky na vycházce, tak jsem si oprala gaťky, namočila jsem si nohy do horké vody - pořád mě strašně zebou a je mne zima. A taky jsem šla v klidu na,,velkou.’' A zase čtu... za chvílu tu nebudu mět na co psát, tady v kantýně papíry neměli. Peťa mne je snad pošle. Velitelka přinesla máslíčka co jí zbyla. Dala jsem je na stůl. Rusky přišly z vycházky a já ještě pořád brečela nad Peťovým dopisem. Bolí mě od pláču hlava. Hrachová kaše s párkem k večeři, oplatek a pomeranč. Aj jsem si pochutnala. Dočetla jsem další knížku. Poumývám se a zalehnu, budu čekat co přinese další den...