Čtyři roky v lágru - 55. část

Můj příběh popisuje můj život ve vězení a to od zadržení, přes zaměstnání ve věznici, docházku do školy a aj volné dny a chvíle ve věznici. Všecka jména jsou náhodná a vymyšlená a to pro ochranu daných osob.Prostě dny jak tam jdou

Pátek, další den v práci. Došla jsem do práce po dni stráveném ve skladu a holky hned se ptaly jak tam bylo. Andrea se tvářila naštvaně, ba přímo nasraně. Odpověděla jsem jim, že super. Práce šla od ruky, rychle to utíkalo. Šla jsem si přebrat prádlo a zasedla jsem k opravám. Ať mám všecko nachystané na pondělní výměnu. A je pondělí – výměna prádla, Andrea mě a Jarušku poslala dole na mráz, ona dáma přece na mráz nepůjde. Pořádně jsme se navlékly aby nám nebylo zima a šly jsme dole. Šlo všecko krásně od ruky. Už jsme měly skoro všecko z baráků a pater hotové, ještě zbývaly dvě patra chlapů. Naráz vidím, že jdou a aj na dálku jsem viděla, že je mezi něma Petr (s těma časopisama), ten nejde přehlédnout, protože má přes dva metry a vedle něho kráčí Láďa. Začalo mně tlouct srdce, myslela jsem že mně vyskočí z hrudi ven. Došli k nám na rampu a začaly jsme počítat jejich prádlo. Přitočil se ke mně Petr a říká mně ,,moc děkuju žes uklidila ty časopisy“. Odpověděla jsem mu, že to je v pohodě a nikdo se to nedozví. A to už za mnou stál Láďa s rancem prádla, rozvázala jsem ho a začala jsem počítat – vtom se Láďa sehnul a do dlaně mně vmáčkl ferbla. Podívala jsem se na něho – bože, ty jeho oči a ten pohled, podlomily se mně kolena a málem jsem to neustála. Jaruška mně říká – Jaruš dobré? Jo, říkám jí a začala jsem znovu počítat ten ranec prádla, protože jsem zapomněla kolik jsem napočítala. Petr mně říká ,, Jaruško, já mám všechno krátké“. Řekla jsem mu ať nahoře poprosí holky aby mu našly něco co mu bude na délku a výšku dobré, když ne, tak mu na další výměnu najdu oblečení na něho. Láďa furt na mě hleděl a pozoroval mě. Konečně odešli nahoru a Jaruška se mě ptá co to bylo se mnou. Tak jsem jí v rychlosti povídala o svém snu o očích faráře a teď Láďových. Říká mně, tak to je síla. Jarušce jsem to mohla říct, protože si dost rozumíme a vím, že to nikde nebude vytrubovat. Už jsem se těšila nahoru, do tepla a v klidu si u mašiny přečtu toho ferbla. Došli chlapi z posledního patra a my jsme mohly pozamykat a jít nahoru. Nahoře jsme ze sebe povyslíkaly všecko nadbytečné, uklidily jsme to a uvařily jsme si horký čaj, aby jsme trošku rozmrzly. Vylila jsem čaj a šla jsem k mašině. Rozdělala jsem ferbla a četla jsem. Psal mně, že se jmenuje Láďa Stanko, je mu 30 roků a že se mu moc líbím. Píše ,,máš krásné oči a nádherný úsměv, tvůj úsměv byl pro mě krásné přivítání tady v Pardubicích“. Že by si se mnou chtěl psát, prosí abych mu napsala. Je to mladíček o 11 roků mladší než já, no co slušnost je na dopis odepsat. Odpoledne mu napíšu normálně přes poštu. Odpoledne jsem došla z práce a měla jsem poštu, od Staně, Majky a pohled Od Petě – toho kluka z Brna. Napsal, nezapomněl jsem na tebe, mám moc starostí, ale ozvu se ti. Hezké od něho. Rychle jsem se přeslékla a už volaly školačky do školy. Ta půlhodinka mezi prací a školou opravdu není moc. Ve škole to šlo dobře, mám další jedničky navíc a o přestávkách jsem psala dopis tomu Láďovi. Taky jsem se mu představila a napsala mu, že mě to mrzí, ale je ode mě o 11 roků mladší a já jsem vdaná a mám dva syny. Takový neutrální dopis. Večer jsem ho ještě dala vychovatelce k odeslání. A začala jsem psát Staňovi, jak je to daleko s jeho návštěvou za mnou. Potom jsem psala hlavně o klukoch a že mám zažádané o přestup z ostrahy do dozoru (to je mírnější typ než ostraha). Taky že jsem si zažádala o celodenní vycházku s klukama a čekám jen na komisi a schválení. Mám pár pochval, navštěvuju terapii, chodím do školy a prospěch mám výborný, tak by mně to mohli schválit a povolit. Uvidím. Dopsala jsem mu ten dopis, dala jsem ho do obálky a šla jsem ho dát do schránky, vychovatelka už byla pryč. Ráno zase v práci, chvílu jsem seděla s ženskýma u stolu snídaly jsme a klábosily. Potom jsem zasedla ke stroji a opravovala, pořád je tu co dělat. Chvílu si ke mně stoupla Jaruška a ještě jsme si povídaly. Aj o tom Láďovi a jeho ferblu. Jaruška mně říká – no a co, při psaní ten věkový rozdíl nevadí a ani jinak, co je to jedenáct let. Zasmály jsme se tomu a říkám jí – máš vlastně pravdu. A dny zase ubíhaly. Když nepíšu dopisy a deníček, tak háčkuju a nebo vyšívám. V sobotu dopoledne jsem šla na terapii, vzala jsem si sebou vyšívání. Paní terapeutka Koupilová mě poprosila, jestli bych jí šla pomoct uklidit sklad a pozařazovat došlé věci. Šla jsem a ráda. Uklízely jsme a povídaly si. Povídala jsem si s ní aj o Staňovi, protože se mě na něho ptala. Řekla jsem jí všecko popravdě – o návštěvě v Příbrami, o dopisech co píše, o tom co cítím já a že nevím co bude. Že uvidím jak proběhne návštěva tady. Říkala, že je to jenom na mně, ale že mám myslet hlavně na sebe a už se neohlížet na kluky. Už jsou dospělí a že mám taky nárok na klid, trochu radosti a ne se jen trápit. Měla vlastně pravdu, uvidím jak proběhne návštěva – jestli bude. V pondělí jsme šly zase s Jaruškou dole na příjem špinavého prádla. První vždycky chodí ženské, některé se hrozně rády hádají o kusy prádla. ale vždycky to nějak ustojíme. A potom začali chodit chlapi. Petr s Láďou a dalšíma došly zase předposlední. Petrovi jsem nahoře nachystala pro něho prádlo, dlouhé gatě, sako aj košili, aby mu to sedělo. Řekla jsem Andrei aj Marice, že je to pro něho, že se o to přihlásí a ať jeho kusy odečtou z celkového počtu prádla. Že jeho nepadnoucí bude ve špíně. Tak, že mu to dají. Tak jsem Petrovi řekla, že to má nachystané ať se o to přihlásí. Láďa zase se mnou počítal kusy, dal mě ferbla a já jemu. Musí se to předávat opravdu opatrně, neboť velitelé mají oči všude. Ale vyšlo to. Po prádle jsme se trošku zahřály zase horkým čajem a šly jsme s Jaruškou pracovat. Po obědě jsem se šla osprchovat, protože jsem byla pořád nějaká zmrzlá, horká voda mě zahřeje. Zahřála jsem se a ještě jsem se stihla krásně udělat. Uf, to byla nádhera. Na baráku mně vychovatelka dala dva dopisy, jeden od Staně a druhý od Aničky. Vzala jsem si je do školy, že si je přečtu tam. Na baráku už nebyl čas. Staňa psal, že je všecko kolem návštěvy vyřízené, jen čeká kdy mu určí eskortu. A Anička psala tak všeobecně – co je u nás v ulici nového, kdo známý umřel, o svých děckách a tak podobně. V úterý po práci si mě zavolala vychovatelka, že budu mět ve čtvrtek tu návštěvu s manželem a že u návštěvy bude ona. Tak jsem jí poděkovala. Nestihla jsem se ani přesléct a už se šlo zase do školy. Ve škole jsem napsala dopis Aničce. Ve středu v práci, když došla mistrová, tak jsem jí říkala, že dneska dojede Staňa na to návštěvu, ať si ho prohlédnou. Protože eskorty chodí přes sklad. Tak se na dílně moc nezdržovala a šla do skladu, říkala, že je moc zvědavá a paní Bělohoubková bude taky. Já jim dvěma říkám všechno, jsou to rozumné ženské, vždycky vyslechnou a snaží se poradit a nebo aspoň podpořit. Došly za mnou obě dvě po eskortách. Říkaly že je opravdu moc hezký chlap, ale že má studený pohled a je trošku arogantní. Že za tu krátkou dobu nic moc zjistit nemohly. Ve čtvrtek jsem nešla do práce a čekala jsem až vychovatelka pro mě přijde. Trochu jsem se namalovala, ale jen tak decentně. Staňa nikdy neměl rád, když jsem se malovala. Hezky jsem se oblékla tak jak to jde v kriminále. Přišla pro mě velitelka, že musím na filcuňk. Tak jsem šla. Bohužel to byla ,,Pšenice“ a ta mě vyslékla aj z podprsenky, já si pro jistoto začala stahovat aj gaťky a ona na mě – to nemusíte... Prohmatala všecko oblečení, jestli tam něco nepašuju. Oblékla jsem se a ona mě zavedla do místnosti, kde bývají návštěvy. Staňa už seděl u stolku a vychovatelka seděla kousek od nás. Podali jsme si ruku a já se k němu nahnula že mu dám pusu – uhnul, tak žádná pusa nebyla a viděla jsem jak se vychovatelka jen usmála a pokývala hlavou. tak jsme si sedli a Staňa mně říká, že mně dovezl nějaké dárky. Vychovatelka je měla na stole. Prý, že mně dovezl blok, abych kam měla psát ty svoje básničky. Řekl to takovým tónem, jak kdyby se mně vysmíval. Začali jsme se bavit o klukoch, o tom jestli už mám schválenou tu celodenní návštěvu, jestli jsem měla tu komisi a tak podobně. A pak do mě začal rýpat, jako na co dělám tu školu, k čemu mně to bude a proč su namalovaná a tak podobně. Opravdu jsem měla co dělat abych se udržela a nezačala křičet. To že by třeba řekl – chybíš mně, mám tě rád, nebo něco podobného – toho se stejně nedočkám. Říkám mu Staňo – hned mně řekl, že není Staňa, ale Standa. Znovu mu říkám, ty si nechej říkat jak chceš, pro mě jsi byl a vždycky budeš Staňa. A opakuju, Staňo co my dva máme ještě společného než ty dva kluky. A ty ještě Pavla využiješ a zneužiješ pro nějaké gaunery. Navykládal jsi mu jak vydělá spoustu peněz, jak se bude mět dobře a kluk akorát přišel o peníze, které ze svého do toho vrazil. Čas a prácu nevyjímaje. Co mně k tomu řekneš? Začal blekotat nějaké nesmysly. Já mu říkám, jen všem kolem sebe ubližuješ! To jak moc jsi ublížil mně, to si asi ani nepřipouštíš. Proč jsi sem na tu návštěvu vlastně přijel? Jeho odpověď byla ,,protože ty bys zase psala bůhví kde. Už tak jsi udělala bordel s tou generální ředitelkou věznic, s tou Meclovou“. Já tam seděla s otevřenou hubou a nevěřila jsem co z něho vlastně vylezlo. Tak jo, říkám mu, ty prostě o návštěvy se mnou nestojíš. Odpověděl, měla sis tu zařídit nestandartku (nestandartní návštěva je o samotě k tomu v přizpůsobené místnosti, kde je pro manžele a partnery umožněno mít sex). Já mu říkám a proč jsi to nezařídil ty v Příbrami? Odpověděl, že to nešlo. A já na to – tobě šlo asi jen o to zašoustat si, že ano. Odpověděl ,,a co jako, o co jiného“. Tak to děkuju, řekla jsem mu. Tak a už jsem se jen modlila, ať ta návštěva skončí, chtělo se mně plakat a křičet zároveň. Pak začal Staňa něco povídat, ani nevím co a já přemýšlela co dál, jestli možu ještě s tímto člověkem být a žít. Dál už jsme se bavili jen o práci v kriminále, já něco o škole, o tom co dělám po večerech a tak nějak o ničem. Tak uběhly ty tři hodiny. Já byla vděčná za konec. Vychovatelka vstala, že se máme rozloučit. Já jsem mu podala ruku a říkám mu pusa asi už nebude, když nemáš zájem. Řekl – ani ne. Došel velitel, aby ho odvedl. Já jsem mu ještě zamávala a sedla jsem si zpět na židli. Vychovatelka si ke mně sedla a říká mně ,,a s tím jste celé ty roky žila“? Ano žila jsem, jestli to bylo k žití. Víte Jaruško, že musím číst vaše dopisy a dost jsem se z nich o vás dozvěděla a byla jsem na vašeho manžela hodně zvědavá. Odejděte od něho, nebo se utrápíte. Jen jsem pokývala hlavou a rozplakala jsem se. Držela mě za ruku a jen jsme chvilku tak seděly. Došla velitelka a musela jsem na filcuňk. Vychovatelka řekla, že mně ty věci od Staně vezme na barák a po práci se mám pro to u ní zastavit. Po filcuňku jsem se nechala zavéct přímo do práce. Měli jsme to od 8 hodin do 11 , tak jsem stihla v klidu ještě oběd. Holky se ptaly co a jak. Hned po obědě došly obě šéfové a já všem musela říct jak návštěva probíhala. Šéfová říká ,,to je hajzl“ a mistrová jen přikyvovala.

Teď vám napíšu nějakou tu svoji ,,básničku“. Omlouvám se, píšu to tak jak mají být verše napsané, ale bohužel tento program to po přepnutí ,,Publikovat“ dá prostě do řádků. Děkuju za pochopení .

SLUNÍČKO. Sluníčko krásně svítí, na louce kvete kvítí. Je letní čas – venku plno naděje, osud nám čistého vína naleje. Musím v sobě najít spoustu síly, abychom jednou spolu šťastní byli. Nesmíme se trápit – užírat, jednou si budeme života užívat. Chci žít v radosti a kráse, tvé světlo tmu rozzáří zase. Půjdeme po louce plné kvítí, sluníčko života nám krásně svítí. 25.8. 2001

KRIMINÁL. Když večer na cele usínám, na tvůj hlas vzpomínám, na tvůj hlas zavolání, na tvůj úsměv – pousmání. Na tvoje oči plné touhy a naděje, při vzpomínce na tebe srdce se mi zachvěje. Proč poznali jsme se v tomto smutném prostředí, kde dozorci na lásku nehledí. Na touhu a náděj dvou lidí, kterým vztah a lásku mnozí závidí. Katr a mříže nezabrání, abych nemohla vzpomínat na tvé krásné pousmání. Proč jen o lásce snít, když mohla by skutečná být. Sílu a vůli chci mít, s tebou se o ni rozdělit. Když večer usínám, na tvůj hlas vzpomínám. Nechci jen vzpomínat a snít, chci skutečný život jednou s tebou žít. 25.8. 2001