Čtyři roky v lágru - 54. část

Omlouvám se, měla jsem menší odmlku, ale psát budu ještě dlouho. Vždyť jsem seděla čtyři roky. A spoustu věcí se tam událo. Chci vám to všecko sdělit a podělit se o to se svými čtenáři. Moc vám všem děkuju za váš zájem.

Vrátím se ještě k návštěvě s klukama 20.10, 2001. Tam jsem se s klukama domluvila, že si zažádám o 12 – ti hodinovou vycházku, která je potřebná před tím, než zažádám o takzvaný opušťák, kdybych mohla domů na pět dní, dvakrát do roka. Že by přijeli oba a nebo aspoň jeden z nich a pár hodin by jsme pochodili po Pardubicích. Někam si třeba posadili – nemuselo by to být celých dvanáct hodin, to je jasné. Jen abych měla splněný první krok... Hned v pondělí po návštěvě jsem si dala k vychovatelce žádanku. Odsouhlasila mně to a teď budu čekat až mně zavolají ke komisi. Hned když jsem dojela z eskorty a návštěvy v Příbrami u Staně – kde jsme se domluvili, že si o další návštěvu se mnou zažádá on a já to odsouhlasím tady. Řekla jsem o tom vychovatelce a ta s tím souhlasila. Jen na říjen jsem měla naplánovanou návštěvu s klukama a tříhodinová návštěva je dovolená jen jedna měsíčně, tak jsme to naplánovali na listopad. Se Staňou jsme si to upřesnili v dopisech. Pořád si píšeme, jen Staňa teď píše míň a dopisy takové neutrální. Po té zpackané návštěvě v Příbrami se mně v prvních dopisech omlouval a prosil o odpuštění, že to všecko tak nemyslel a příště to bude dobré. Tak jsem zvědavá, jak už jsem psala, dostane ještě jednu možnost, takový reparát. Taky jsem si zažádala o možnost přeřazení z ostrahy do do mírnějšího režimu – do dozoru. Ono se pro mě změní to, že jako ,,dozorová“ možu jezdit na ty opušťáky domů. Mělo by mně to vyjít, protože tu dobu v ostraze už tu mám odslouženou a mám slušné chování, pochvaly a navíc jsem školačka a to hraje podstatnou roli. Tak čekám na soud jestli to povolí a na komisi – tady spoustu věcí prostě musí projít komisí, schvalováním s posudky – z práce, školy, zájmových činností (terapie), vyjádření vychovatelů ... Bude konec října, v práci všecko furt dokola, v pondělí prádlo – malé, za týden velké, pak po prádle opravy, čisté prádlo vynesou z prádelny chlapi, převlečeme je do čistého a kontrola a přepočítání donešeného prádla a zase opravy prostě kolotoč. Chlapi se ptají na Jarka jestli píše... Většinou za náma chodí naše paní mistrová Kmoníčková, dá se říct že skoro každý den zaskočí na chvilku, minimálně třikrát týdně – to ty naše dvě krasavice Andrea a Marcela vyskočí od stolu a letí ke strojům a jakože pracují. Ostatní tak nějak pracujeme a opravujeme skoro pořád, tak se nemáme čeho bát. Dneska vyjímečně došla šéfová paní Bělohoubková. Ale ráno tam už byla paní mistrová. Tak když cinkl zvonek, tak ty dvě se od stolu nezvedly. A paní Bělohoubková je vyhmátla jak sedí za stolem. Andrea si dělala manikůru a Marcela jen tak lelkovala. Tak dostaly vynadáno. Ale paní Bělohoubková došla na dílnu a šla k mojému stroji. Já jsem ju pozdravila a ona mně říká ,,Jarmilko, zítra holkám půjdete pomoct k nám do skladu, dojede velká eskorta chlapů, tak ať máme jedny ruce navíc“. Děvčata vás vezmou sebou hned ze snídaně, však volný pohyb máte. Poděkovala jsem a řekla, že budu připravená. Andrea tam stála jak opařená, protože čekala, že něco takového měla říct šéfová jí a ne mě. Protože aj my z intendantu patříme pod sklad a sklad je nejprestižnější pracoviště v kriminále. Na paní Bělohoubkovou hned – proč nejde pomoct ona. Ta jí odpověděla ,,protože jde Jarmila“. Když šéfová odešla, Andrea na mě spustila, že nechápe proč mám jít já – odpověděla jsem jí, že taky nechápu a dělala jsem si dál svoji práci. Ve skladu co jsem tady pamatuju Martu – to byla Němka feťačka, s ní tam byla Michalka a pak Marcelka. Holky už jsou venku a teď tam je Jiřína a Libuška, která tam nastoupila jen nedávno. Vlastně se potkáváme málo, jen když nám vozí při prádle špínu po výstupech do civilu a nebo eskortách. Ráno jsme si vyzvedly snídaně a šla jsem s holkama do skladu. V klidu jsme posnídaly, ony mně uvařily čaj (kafé jsem nechtěla). Potom mně šly ukázat kde co ve skladu je a co bude dneska mojí prací. Začaly jsme si chystat hromádky eráru pro chlapy, aby jsme se s tím nezdržovaly až to vypukne. Protože pak to bude muset odsýpat. Mezi tím došly obě šéfové. Byly spokojené, jak mě mezi sebe děvčata začlenily. Rozdělily se úkoly co která při eskortách budeme dělat – šéfová zapisovala věci do karet, Jiřka hlásila jednotlivé věci, Libuška zapisovala vydaný erár do karet a já podávala jednotlivé kusy a velikosti eráru a tahala pytle co si odsouzení dovezli sebou. Paní mistrová kontrolovala, jestli všechno probíhá v pořádku. My jsme vlastně s Libuškou byly na jedné straně skladu – částečně za zdí, kde se dveřma braly od odsouzených ty pytle a šéfové s Jiřkou byly na druhé straně skladu za tou částečnou zdí. Tak tahám ty pytle, rozvážu, povytahuju obsah ven a Jiřina to pak hlásí a rozdělí se co se nechá ve skladu ve vaku odsouzeného a co se mu može dát sebou na barák. Otevřela jsem dveře, beru další pytel – sehnutá k němu a kluk co mu to patřilo mně s tím pomohl dovnitř, říká mně ,,prosím tě, mám tam erotické časopisy, je to gay porno, nechtěl bych aby to věděli benga a ostatní chlapy a že se jmenuje Petr“. Odpověděla jsem, že se pokusím. Mezitím odběhla Jiřina, že si potřebuje píchnout inzulín a něco sníst. Musela jsem za ni zaskočit. Otevřela jsem ten Petrův pytel a vytahovala jsem jeho věci a hlásila to šéfové. Došla jsem k těm časopisům a ptám se Petra ,,na barák nebo do vaku“. odpověděl nechat ve skladu a já jsem nahlásila šéfové – 9 časopisů, sklad. Nikdo nic neviděl. Věděly jsme o tom jen my dvě s Libuškou. Mezitím došla zpět Jiřina a já šla pro další pytel. Byl pořádně velký, nemohla jsem s ním pomalu ani pohnout. Zohnutá zase k pytli jsem se ani nedívala na toho kluka. Říká mě – já jsem Láďa. Narovnala jsem se a – podlomily se mně kolena a málem jsem spadla. Teď napíšu proč: Bylo mně 26 roků a já jedné noci měla sen – takový ten, jak se říká živý se. Šla jsem po louce plné kytek s trávou po kolena, měla jsem na sobě bílou halenu, nad prsama staženou šňůrkou a červenou sukni (čas tak 18 -19 století). Proti mně šel farář v sutaně s tou hranatou čepičkou. Díval se na mě krásnýma hnědýma očima, dlouhé vlasy měl stažené do culíku, objal mě a lehli jsme si do trávy. Milovali jsme se, já pořád hleděla to těch jeho nádherných očí a – v tom snu jsem zažila svůj úplně první orgazmus. Probudila jsem se a pořád jsem ještě cítila ten pomalu odcházející orgazmus. To nebyly jen motýlí křidýlka v břiše – to musel být motýl jak slon. Ty oči a obličej toho faráře jsem měla ještě dlouho pořád před sebou. No a teď když jsem uviděla toho kluka – jeho oči, obličej, vlasy do culíku – jeho pohled byl pohledem a toho faráře, ta podoba. jen jsem mu odpověděla ,,já jsem Jarmila“, víc jsem nebyla schopná. Vystrčila jsem ho ze skladu na chodbu a zavřela jsem za ním dveře. Opřela jsem se o ně a Libuška říká ,,co se děje“. Jen jsem jí odpověděla – Libuško potom... Když jsem vytahovala jeho věci z pytle, vydávacím okýnkem se na mě díval a usmíval se – úsměvem a pohledem ,,faráře“. No, musela jsem pracovat dál a zahnat ten pohled a úsměv i když to moc nešlo. Včera mně p. Bělohoubková říkala, že si mám do práce vzít školní věci, že budeme ve skladu dělat dél, abych potom mohla zrovna do školy – škola byla hned naproti skladu. Naštěstí se eskorta odbavila skoro na čas pracovní doby, ale mně nestálo za to jít na barák a zase zpět. Tak jsme s Libuškou zůstali ve skladu sami. Že pouklízíme ještě po té eskortě. Šéfové odešly domů a Jiřka na barák. Libuška je skvělá a tak nějak jsme si hned sedly. Jiřina je taková nějaká divná a nějak jí ,,nevěřím ani pohled“. Tak jsme si při uklízení s Libuškou povídaly a ona, že co to bylo s tím Láďou? Tak jsem jí pověděla celý ten sen a jak jsem byla překvapená když jsem HO uviděla. Uklidily jsme a já odešla do školy a Libuška pozamykala a šla na barák.