Člověk je nádoba hříšná a chybující. Kdo z nás nikdy neklopýtl, nepochybil, nezmýlil se? Leckdy i opakovaně, přestože se říká, že chybovat se smí, ale nesmíme své chyby opakovat! Neměli bychom, ale činíme tak. A každý se se svým černým JÁ snažíme vypořádat po svém. Někdo se s ním pere sám, někomu pomáhá rodina či přátelé, jiný potřebuje pomoc odborníků. Není ani tak podstatné, jak zlým či hloupým skutkem jsme své svědomí zatížili, jako to, že se snažíme o nápravu sebe sama. O tom, že to není nic jednoduchého, svědčí fakt, že snáz nám odpustí ti, jimž jsme ublížili. Mnohem obtížněji odpouštíme sami sobě… Tak to už s naším svědomím chodívá a vypořádává se s tím většina z nás.
Mezi námi žije (doufejme) nepočetná skupina lidí, která jakoby žádné svědomí ani neměla. Jsou to ovšem lidé, s patologicky narušenou osobností, jejichž vůle bojovat proti svým "démonům" je na nulovém bodě. Tito patří výhradně do péče odborníků a my ostatní v podstatě nemáme ani právo je soudit - tento úkol přenechme justici. A nakonec tu existuje třetí množina lidí. Tato množina čítá jeden prvek a jmenuje se Martin Svoboda. Ne, že by byl prvním napraveným hříšníkem, který se snaží na svém příběhu poukázat na odstrašující důsledky svého lehkomyslného chování. Takových tu bylo, je a bude spousta a jejich osvětová činnost je přinejmenším chvályhodná. Určitě ani není prvním grázlíkem, který svůj příběh medializuje a komercionalizuje. Nakonec - proč ne? - když se nestydí…! A už vůbec není prvním hříšníkem, který vinu za svou hamižnost, nezodpovědnost a hloupost dává jiným. Sice se kajícně doznává, ale jedním dechem dodává: „To ONI!“ Doposud nic nového… Ale Martin Svoboda je prvním, kdo v rámci osobní vendety zahájil celorepublikové tažení proti údajnému strůjci svého neštěstí - jedinému z mnoha odvětví loterií - hernám. A se svou snůškou polopravd a vyložených lží slaví úspěchy. Alespoň dílčí.
Když pročítám rozhovory, které novinářům pan Svoboda poskytuje, nemohu se zbavit dojmu, že svůj životní příběh přibarvuje, jak se mu právě hodí a moc nepřemýšlí nad tím, co kdy a kde řekl. Vystačí si s tím, že hraje na city. V upoutávce na chystaný dokument " Já hráč" tvrdí, že od čtrnácti let pracoval a vytvářel hodnoty a roky se snažil, a pak dostal nápad, že by si zasloužil vyhrát, když to potřebuje… Tehdy jsem si řekla: "Chudáček, asi vyšel ze zvláštní školy, v učení ho postavili rovnou k výrobnímu pásu, dřel tam jak Bulhar…, pročež chtěl, božátko, takhle pitomě přijít k penězům. Jenže krátce nato se v Katolickém týdeníku dočtu v rozhovoru s týmž pánem, že podnikal se svou maminkou, měl tenisovou školu a studoval práva a první zkušenost s "hazardem" měl ve dvanácti v tenisovém klubu (sic). A pak se v podnikání nakupily nenadálé finanční potíže a on se
pustil do riskantního obchodu, který nevyšel. To se stává…, ale investoval do toho peníze i jiných lidí. A to už by se stávat nemělo - ačkoli pokud věřitelé věděli, o jak riskantní obchod jde (?), škoda, že charakter toho údajného obchodu pan Svoboda ve výše zmíněném interview neupřesnil. Teprve poté se postavil k ruletě, v dobré víře, že ho paní Štěstěna odmění za jeho předchozí tvrdou práci… A ještě navíc chudinka přišel o vysněné autíčko!!! Jak je možné, že do pochybného kšeftu vložil peníze druhých a sám si jezdil v autě svých snů? (no možná jezdil ve favoritce, kdo ví?) To jsou ti novináři hluší nebo nevnímají záměrně? Tento člověk je hazardérem od přírody a žádná herna s tím nemá nic společného!! Všechny loterijní kanceláře včetně Sportky si mohou teď gratulovat, že pan Svoboda nechtěl přijít bezpracně k penězům třeba právě u nich, jinak by ho měly na krku ony, namísto heren. Pan Svoboda mi připadá jako typický příklad podnikatele, který si myslí, že s vlastnictvím ŽL přijde automaticky i bohatství. A že to půjde bez práce a dřiny, počítání a odříkání se a především zodpovědnosti. A netuší, že ani to vše nemusí stačit a firma může jít ke dnu. Že je třeba se vzchopit, oklepat a bojovat dál. Za sebe i zaměstnance. Namísto toho, aby začal nanovo pracovat, šel se bavit do herny.
Dokonce i podprůměrně inteligentní člověk ví, že herna je od slova HRA - tedy ZÁBAVA. A současně si je vědom, že pokud mu vlastní prostředky sotva stačí na základní životní potřeby a nemůže si dovolit jít ani do kina, neleze tím spíše do herny. Pan Svoboda podle sebe soudí druhé. To však je jen jeho problém a ospravedlňuje tím jen svá vlastní selhání. Svaluje vinu na druhé, asi se mu takto lépe žije. Na všechny výhry a promarněné šance raději zapomněl a mluví jen o prohrách - ne o své chamtivosti, lenosti a laxnosti.
Každý bojujeme se svým černým svědomím po svém. Pan Svoboda si ho čistí očerňováním druhých.
Zdroje:
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=427290594055087&set=a.427290557388424.1073741826.216765258440956&type=1&permPage=1
https://www.youtube.com/watch?v=Cg2Ahy_xACA&feature=player_embedded#t=27
