Byla jsem pozvána svými kolegy z loterních podniků na diskuzi o hracích automatech do Jeseníku. Moc jsem se tam těšila, už proto, že v nedalekém Šumperku jsem strávila svá školní a gymnaziální léta. Tam čas od času zavítám, ale přímo v Jeseníku a jeho okolí jsem dobrých třicet let nebyla. Jako v celé zemi se polorozpadlé horské usedlosti změnily v pečlivě udržovaná stavení, často upravené jako penziony. Samotný Jeseník bych ani nepoznala, jak zkrásněl. To ovšem starousedlíci tolik nevnímají. Navíc se tato oblast potýká s vysokou nezaměstnaností. Jedinou šancí v této lokalitě je turismus, ale ani ten nemá v CHKO na růžích ustláno.
Ale nejela jsem tam obdivovat krásy přírody, ani zvelebování nemovitostí - nýbrž hájit svou profesi. Sraz jsme tudíž měli v místní herně. Aktivisté by řekli v "zaplivané herně". Já jsem pochopitelně nic takového neočekávala, ale představovala jsem si útulný, čistý podnik provinčního charakteru. Ale musím říct, že mi jako naturalizované a nafrněné Pražandě, spadla čelist! Vešla jsem na zahrádku s krytým sezením v záplavě květin a vodotryskem - vše citlivě sladěné s původní architekturou budovy. Ani interiér podniku ničím nepřipomínal hernu, jak ji znám. Jen příjemný podnik k posezení. Kasínová část byla oddělena a v podstatě skryta. Na každém detailu bylo patrno, s jakým nadšením majitel podnik budoval. S tím vším korespondovala i velice přátelská a vřelá atmosféra mezi podnikatelem a jeho zaměstnanci. Naštěstí bylo natolik málo času, že jsem nestihla začít závidět, ale jen jsem s úžasem obdivovala... krásy jedné herny.
Ale ten den nebylo překvapením zdaleka konec. Zúčastnila jsem se jako zástupce zaměstnanců heren mnoha podobných debat po celé republice. Ve všech městech byly organizovány aktivisty nebo opozičními zastupiteli - tedy takzvanými odpůrci hazardu. V Jeseníku tuto akci však pořádali zastánci rozumné a adresné regulace. Než se tato skutečnost vyjasnila, byla příčinou mírného jiskření mezi panem místostarostou Halasem a zástupci Synotu. Ono není divu - Jeseník byl snad prvním místem, kde se provozovatelům a zaměstnancům loterních společností nikdo nepokoušel nasazovat psí hlavu. Snad jen hlavní host MUDr. Petr Jeřábek, Ph.D. na nás pohlížel poněkud s despektem. Osobně mi ho bylo chvílemi líto. Evidentně si dal s přípravou přednášky velkou práci, ale netušil, že ji bude dělat skutečným odborníkům z oboru, jakými jsou pánové M.Valenta, Mikoška či Ing. Vrzáň. A bylo dobře, že nebyl přítomen pan doktor Kasal - ten by se z náhledu do historie hazardních her zcela jistě smíchy potrhal. Zato pokud okrajově hovořil o zkušenostech s patologickými hráči ze své lékařské praxe, byly tyto části přednášky podnětné a poutavé. Škoda, že toto téma nebylo nosné.
Překvapivé bylo i chování vrchního zakazovače Matěje Hollana. Usazen v první řadě po celou dobu trvání debaty pilně datloval svou nejnovější filipiku proti neposlušným zastupitelstvům některých měst kteří neskáčou, jak on píská, a tvářil se, že tam vlastně ani není. Jen na přímou otázku pana Valenty - jestli si pan Hollan uvědomuje, že vznik černých heren a provoz tzv. kvízomatů je přímým důsledkem jeho politické práce a kolik stojí daňové poplatníky policejní zásahy proti nelegálům, odpověděl, že žádnou černou hernu neotevřel a je mu to jedno. Druhý významný brněnský aktivista Martin Freund se sice debaty aktivně účastnil, ale nebyl zrovna v nejlepší formě, takže s ním nebyla žádná legrace. Umí být kousavější...
Nejpříjemnějším překvapením byl závěrečný příslib konstruktivní spolupráce mezi místními provozovateli zastoupenými panem Chytilem, sdružením Spelos a zastupiteli. Z toho plyne poučení, že tam, kde je dobrá vůle a ochota se podívat na problematiku i ze zorného úhlu oponentů a hodnotit situaci bez hysterie, je vždy naděje na konsenzus. A držím palce kolegům v Jeseníku, aby vše klaplo.
Douška.
Ale ještě jedno překvapení mě čekalo na cestě zpět do Prahy. Posledním vlakem z Jeseníku se mnou jeli i brněnští aktivisté - vyzbrojeni lahváči. Že volební lídr aktivistů netuší, že obtěžování okolí hlasitými telefonáty patří k vrcholům bezohlednosti je jedna věc - naštěstí se v horách signál často ztrácel. Ale že pánové opustí své místo a zanechají po sobě odpadky a prázdné láhve rozházené po sedačkách...to už je docela na pováženou. Od mravokárců a ochránců životního prostředí bych podobné chování doopravdy nečekala.
