Hit sezóny: příkazy a zákazy, regulace a likvidace

Nedávno jsme skromně oslavili 24. výročí konce totalitního režimu. Dalo by se předpokládat, že v příštím roce budou tyto oslavy mnohem okázalejší a pompéznější. Čtvrt století svobody - to už přeci bude důvod k oslavě!  Bude-li ovšem ještě vůbec co slavit. Jakoby nám někdo z té svobody pomalu, ale jistě ukusoval a ukrajoval a uždiboval. Samozřejmě vždy jen s těmi nejlepšími úmysly a v zájmu všeobecného blaha společnosti.

Samá chvályhodná nařízení přicházejí z Bruselu. Tam se rozhoduje o tom, jak se tuzemský rum smí jmenovat, co je a co není pomazánkovým máslem, kolik Wattů smí mít naše žárovka v kuchyni, jak výkonný vysavač je pro nás nejvhodnější a jestli smíme dát sousedovi semínka kytiček, které jsme vypěstovali. 
Ale naše obecní úřady také nezůstávají pozadu. Občas z nich vypadne taková perla, jako je zákaz štěkání psů v nočních hodinách (pes má být lingvista a v noci zásadně mňoukat). Pochopitelná byla jedna místní vyhláška o zákazu vstupu státních úředníků, ale bohužel dlouho nevydržela. Zato nepochopitelným dopravním značením se to všude jen hemží.
Některé obce přišly s mnohem diskutabilnějšími místními vyhláškami. Říkají jim regulace či nulové tolerance hazardu. Pokud jde o rušivé světelné reklamy, nedodržování zákonů ze strany provozovatele, rušení nočního klidu - kdy ani po domluvě či pokutě majitel podniku nesjedná nápravu - naprosto souhlasím (jen doufám, že stejným metrem je měřeno i pivnicím a diskotékám). Problém už ale vidím v zákazech pro herny v blízkosti škol, kostelů a úřadů. Děti do heren nesmí do 18 let, herny musí být a jsou zatemněné tak, aby do nich vidět nebylo. Docela dobře mi není jasné, čím by sama existence legální herny měla náhodné kolemjdoucí pohoršovat? Oč víc, než existence hospody?  V minulosti nesměly být herny ve stometrové vzdálenosti od výše zmíněných institucí - dnes to např. Liberec zvedl na 150 metrů. Podobná opatření zavedly i jiné obce. Dům, ve kterém se herna nachází lze posunout o padesát metrů jen stěží. Provozovny byly stavebními úřady řádně zkolaudovány jako herny a léta jim obce každoročně vydávaly povolení na provoz VHP. Nabídl někdo podobně postiženým a bezproblémovým podnikatelům svůj podnik přesunout jinam? Těžko - nové adresy se nepovolují. Současný model regulace mi silně připomíná tahání králíků z klobouku. Nikdo předem neuhodne, jakou barvu bude zastupiteli vylosovaný králík mít. A co majitel objektu, který ze dne na den přijde o nájemce? Ptal se ho někdo na jeho názor? O "nulových tolerancích" je hanba mluvit. Vnímám je pouze jako bezdůvodná populistická rozhodnutí.
Nakonec se k likvidaci legálního podnikání přidal i stát. Napřed nařídil kauci licencovaným výrobcům alkoholu, která může být pro malé likérky osudnou. Výmluva na nelegální výrobce je naprostým nesmyslem: už vidím ty "garážníky" , jak stojí frontu na úřadech ve snaze zaplatit. Jsem si jistá, že z tohoto opatření mají "ilegálové" naopak obrovskou radost.
Poté přišly na řadu growshopy. Úplnou náhodou chce mít stát v tomto odvětví prodeje monopol. Ale určitě to je jen a jen náhoda, že? O existenci growshopů jsem měla jen mlhavé povědomí a to ještě jen díky článkům v Reflexu. To, co předvedla v minulých dnech policie, už není zarážející, ale alarmující! Na mě však tato monstrózní akce měla naprosto opačný účinek. Jestliže jsem ke konopí měla vysloveně negativní vztah, začala jsem si shánět o jeho využití další informace a dnes za sebe mohu říct, že jsem pro! Vždy mi bylo jasné, že ne každý, kdo si sem tam dá jointa je nutně narkomanem. Ale o širokých a leckdy nenahraditelných léčebných účincích byliny jsem nevěděla. Narozdíl od státních úředníků, kteří schvalovali budoucí prodej této látky v lékárnách a dokonce vyhlásili výběrové řízení na dodavatele. Způsob jakým po deseti letech existence těchto krámků byli živnostníci a plátci daní napadeni, kriminalizováni a současně okradeni i o tak nebezpečné zboží, jakým je třeba květináč, proto není ničím omluvitelný. Nejde teď o to, co komu a proč bylo v těchto obchodech prodáváno, ale o princip. Ve svobodném a demokratickém státu by nemělo docházet k tomu, aby jím povolená činnost byla ze dne na den zakázána a likvidována. Nemohu se zbavit pocitu, že si stát předem odstranil konkurenci.
Co dělat? V naší vlasti máme zvláštní zvyk: když se tu nedá dýchat, sbalíme si raneček, máma nám dá s sebou pekáč makových buchet a jde se do světa. Ale psst! Nikomu to neříkejte. Nebo někoho napadne, co všechno zlého vzešlo z makovic a policie vezme pole útokem. A za makové buchty nám naše mámy zavřou.
Tak za rok budeme slavit čtvrt století svobody... Opravdu?