Zprávy o krutostech

 Média každou chvíli servírují další a další porce lidských mrtvol. Je toho na mě moc, asi proto, že nedovedu být nezaujatá a neosobní. Mlhavě tuším nástin hrůzy v očích obětí v Okamžiku umírání. Nic tím nezměním na osudu toho člověka. Ale on, zpráva o něm, má vliv na mě. Co nás vlastně od utrpení někoho jiného dělí? Když vím o bolesti člověčí na jiné straně světa, tak se mě to prostě  nějak týká.   

 Skutečnost smrti a zla tu prostě je. Se zlem se setkáváme v různých nuancích a i uvnitř sebe sama.  A nevíme někdy, co je vlastně to dobré. 

 Je snad více krutosti než kdysi? Nemyslím.  

 Rozdíl je v tom, že každou chvíli máme pod nosem fotografie ještě teplé čerstvou krví umírajících.

 Nakolik při výběru zpráv hrají roli finance, přestože o sobě média tvrdí, že jsou nezávislá? Nebo nakolik svědčí o odvaze pravdivě vypovídat? Co sdělují? Jaký má obraz a slovo smysl?  Podvědomě to přeci nějak působí. Vše se do nás usazuje jako vodní kámen. 

Člověk snadno otupí k bolesti, zvláště k té, která se ho přímo netýká. 

V těchto krutostech je zlo evidentní. Vypovídají o  odvrácené tváři člověka. 

- Nevšímat si jí, znamená ji tolerovat, což je další zlo. 

- Bát se jí, nám brání radovat se ze života. Když vidím tváře a slyším jména, počty těch trpícíh lidí, jímá mě hrůza a mám strach, aby se to nestalo i nám. Ale jenom to mě zavádí tam, kam nechci, do bezvýchodnosti.

- Podívat se do ní, znamená zaujmout nějaký postoj. Rozhodnout se. Slovo "dobro" etymologicky souvisí se slovem  "bodrost".

Cesta životem je neustálé proměňování, je neustálý dialog. Globalizace a média tento dialog rozšiřují nad rámec našeho dvorku. Svět se stává viditelnější a působí na jednotlivce. 

Jednotlivec, člověk se nemusí cítit ztracen. Naopak člověk je v tom celku nejdůležitější.

A důležitá je jeho volba, jeho postoj, když se setká se zlem.

Má myšlenka, přání dobra nějakou sílu? Asi nedoletí k tomu dotyčnému, neuslyší ji, ale přesto se neztratí. Myšlenky utváří naše životy, musí se tedy i fyzicky nějak projevit. 

Hodnota dobra se o to více projeví, až když někde chybí.