Žena před

oknem... rozhodnutím, změnou... Obraz neznámé ženy malíře Jiřího Šťourače v rámci jeho loňské výstavy na Santiniho schodech ve Žďáru n/S, mě zaujal pro svou výpověď, která je pro mě aktuální.

Co je to za ženu? Co jí chybí? Boty... Zula si je sama nebo se nechala vyzout? Chce odejít nebo o tom jen sní? Je noc, je tedy sama se sebou, naslouchá,  rozhoduje se. Přijde vůbec někdy den?  

Je svobodná pro možnost volby svobody. Je krásná? Jakou má  tvář?    

  To není důležité. Důležitá je ta chvíle. Když ona žena zůstane,  nic se nezmění.

 Bude možná trpět a přitom zpívat o krásném dni.   Opustit, odpustit... je  jít s nadějí ve svítání, že přijde den a vše ožije. Smíření není jen odpuštění. Smíření je též uzdravení. Ten obraz je ve mně. Budu mít odvahu vzepřít se lži, že ze své situace nemohu vyjít nebo to nedokážu?

Včera byl u mě kněz. Mladý, ale přesto si rozumíme. Mluvila jsem o tom všem, že málo věřím v uzdravení. Že se bojím opustit jistotu zaběhnutých věcí a vztahů, které stejně ustrnuly, a s důvěrou, že je to pro mě dobré, rozbít své vazby na tyto jistoty.    

A z očí se mi řinuly potoky slz. Ždímala jsem u pusy mokrý ubrousek a styděla se za ucpaný nos a zarudlé oči. Takto jsem před ním vypadat nechtěla. A on vstal a šel mi pro čistý ubrousek. Mokrý vyhodil i přes moje protestující huhňání skrz zmáčený papírový zmuchlanec, že je mi trapně. Ale cítila jsem z něj klid. Že mě má rád i s flekatým obličejem a s bublinou u pusy. Taková  obyčejnost, ale mně to v tu chvíli přišlo jako... laskavost, starostlivost a něha.  Jako když se Ježíš dotýkal mrzáků, uplakaných žen, slepých i malomocných. Právě v tom lidském "humusu".  Pak jsem vyčerpáním usnula.  Ale něco se ve mně změnilo. Život se na mě usmál, jakoby mi skrze toho muže, člověka, kněze řekl:

 Vezmi si mé srdce a přiveď se k životu v mém životě.

 A já se rozhodla, že zase začnu dělat to, čemu jsem se dříve věnovala, co mně dělalo radost.

ad JIŘÍ ŠŤOURAČ  (1960)

1979 – 84 studium na akademii výtvarných umění v praze,obor malířství
1994 stipendium italské vlády ke studiu renesančního freskového malířství
1990 – 95 asistent v ateliéru kresby na akademii výtvarných umění v praze
1996 cena primátora města plzně na bienále kresby plzeň 1996