Určitě to nebyl pragmatický blog o velikosti okýnek, ale psala jste o cestách. Nejenom té vaší k nádhernému, zapomenutému klášteru, ale o životní cestě žen za jeho zdmi i o cestě poslední, která nás čeká... Dík za krásný pocit jako u každého vašeho blogu.

Ano, máte pravdu, o okna nešlo, ale o to, co je za nimi. Děkuji Vám za pochopení, pane Pfeifere.

Nejlepší jsou ty cesty a brány, jimiž smíme, umíme a chceme jít. Díky za tu Tvoji, ve fotkách zachycenou.

Rádo se stalo, a také děkuji za pochopení.

Jaru, to je moc hezky udělaný blog. Fotky co mám ráda, a napsáno duší.

Díky! (co spaní? Polepšilo se?)

Ano, Maru, díky za zeptání. Dnes po měsících, ba letech, jsem neměla bolesti a všelijaké komplikace v nočním čase, takže mám být zač vděčná. Pěkný den!

Ten ženský klášter je pozoruhodný, spíše jako hrad, chránící se před nepřítelem. Malá okna jako střílny, ale tady zřejmě pro větší uzavřenost proti venkovnímu světu, pro co největší duchovní soustředění. Z druhé strany také taková okýnka?

Kdysi jsme byli i na rajském dvoře, kam vedou okna klauzury. Myslím, že to byla ta dvoukřídlá po třech tabulkách skla.

Pevnost? To mě nenapadlo.

Jinak v kostele je několik zajímavostí. Třeba otáčecí kamenný ambon - na kuličkových ložiskách.