Výhled na stromy

Mám stromy ráda. Potřebuji je. Když pozoruji strom, zklidní mě to. Strom je pro mě obrazem člověka. Možná jsme jako stromy, solitéry i společenstva. Kořeny- duše, kmen - tělo, větve - duch.  Anebo je celý strom postava, originální, každý je nějak pevný i zkroucený. Dcera mi říká, že stromy jsou nádherné, pro světlo , které propuští jejich koruna. Pro okvětní lístky, které se zvolna snáší dolů... pro vznešenost. Já dodávám, že jsou i symbolem moudrosti pro jejich dlouhověkost. Kdybychom všichni měli svůj strom, myslím, že by nám bylo lépe. O strom se totiž můžeme opřít a on nás přijímá a my se cítíme dobře. Alespoń já to tak mám. Stromy nás provází na našich cestách. Nepřežili bychom bez nich. Ovoce ze stromu poznání z nás dělá nešťastné, možná že bychom potřebovali strom lidského pochopení.Takový strom ideál :-)

Strom je ozdobou domů. Strýc má pokoj s výhledem do dvora, kde v pospolitosti žijí břízy, buk, borovice, javory...  Často mě volá, ať jdu vyfotografovat okamžik krásy atmosféry tlumeného světla, námrazy či  koupele stromů v ranním slunci. Když by mohl, šel by fotit sám. Ale z domu vychází minimálně a tak to má spousta starých lidí. Pohled z okna do korun stromů je pro ně hojivým  pohazením. Protože stromy jsou formou života.

Na našem dvoře a v celé ulici teď kácí a prořezávají dřeviny. Až moc. Je mi to líto...

Proto o nich píšu.  Na památku padlým pár fotografií...