Vítochov a vítr

Snad vždy, když jsme sem přijeli, foukal vítr. Výborné místo na pročištění myšlenek. Dotýkala jsem se dlaněmi starých zdí, modlila se k našim svatým - Václavu, Anežce, soluňským bratřím, a byla šťastná z toho nekonečna nade mnou i ve mně.

Jako stráž stojí raně gotický hřbitovní kostel, spíše kostelíček, archanděla Michaela nad vesnicí Vítochov. Malý, ale pevný, vystavený poryvům větrů mezi Jimramovem a Bystřicí nad Pernštejnem. Věž, vížka, odhodlaně ukazuje k nebi, které se tu zdá být skutečně nekonečné. Malebná scenérie, ale drsná Vysočina. Život a víra není hra na "jako", ale výšlap do kopce proti větru. Vůle žít dává sílu překonat těžkosti života. 

Zvláštní místo. Působí na mě velice dobře i po zdravotní stránce.

Místo utkání Michaela s drakem. Vítězí archanděl a vítězí v každém, kdo nepřízeň  osudu promění v posvátný prostor. Každý, kdo těžké a bludné kameny zkrotí, oseká je do kvádrů a dá jim nový smysl, je vítěz.

To je pro mě víra. 

Reálie kostela sv. Michaela archanděla:

• Jiný název kostela je "U sedmi borů" . Dříve byl obklopen vzrostlými, prastarými borovicemi. Poslední padla pod náporem vichřice v roce 1976.

• Kostel je postavený z lomového kamene.

• Zvony pochází z r. 1535 a 1500.

• V prostorách pod lodí a presbytářem bylo nalezeno 53 koster, groš z doby Václava IV. a mince z doby vlády Marie Terezie.

• Křtitelnice, vytesaná z nedvědického mramoru, pochází z 13. století a byla převezena v barokním období z nedaleké Bystřice n/P.

• Nejpozoruhodnější jsou však fresky z 2. pol. 14. st. Znázorňují např. pašijové výjevy.

• Tento kostelík patří mezi první sakrální stavby, vzniklé po osidlování Vysočiny.

Celá tato oblast stojí za vidění. Ať už sjedete do údolí Vírské přehrady nebo vyšlapete schody na nedalekou rozhlednu Karasín.

Vysočina je srdeční záležitost. Vysočina je láska, drsná i něžná jako kameny a práce s nimi. Dobývat úrodu z kamenité půdy je dřina a bez vztahu k této krajině, to prostě nejde. A tak člověk utváří krajinu a krajina utváří člověka. Otesává ho a šlehá poryvy větru a posvěcuje na chrám. Dnes jako i před staletími. Pokud se člověk před změnami, které vítr přináší, neuzavře, ale naopak nastaví tvář.