Uvnitř

Obrazový průvodce vnitřního světa... putování za světlem... nebo návratu domů. Nebo rozednívání. Tak trochu bez souvislostí a přece ne... :-) Prostě jen pár myšlenek o myšlenkách.

Vypadá jako oko...

Spiro ergo sum. Dýchám, tedy žiju. Někde mezi dole a nahoře.

Pád mi vyrazí dech.

Nadechout a jde se znovu.

Stále dokola.

Cesta je spirála stálých znovu.

Jako nastavená dlaň nás však něco chytá a posouvá až k samému spiritu sanctí...

Stíním, tedy jsem.

Co vidím?

Trní a slzy.

 Ale nad ním...

Vždyť vidíme jen díky světlu.

Pár kulatých lístků pivoňky jako bílé dlaně ladí s kulatým tvarem židle.

Jako dřevěná nota vypadá stará tonetka.

Její tvary jsou dlani příjemné.

Květina i nota ladí společným tichem.

Obě dvě mají nejlepší časy za sebou.

Když příroda stárne a umírá, tak asi tiše...

Kdyby po mně zůstal alespoň pocit voňavé dlaně.

 Cesta - věčné téma, protože dokud budou lidé, budou cesty.  

A stále se budeme dělit na ty, co řídí a na ty, kdo se nechají vézt, svézt, svést...

Beztřídní společnost... ? Svoboda?

Chacha.

  Obraz exteriéru v kombinaci se solitérem.

Chrám, poutní kostel svaté Anny a strom v poli jako osamělý poutník.

 Myslím, že když jdeme dobře, kořeníme a rosteme.

Stáváme se stromem.

  Co dál?

Chvíle rozhodnutí.

A taky chyb.

Podle jaké předlohy kreslím v sobě portréty druhých... ? Podle obrazu svého...

  Nejsem trpělivá.

Horké kafe míchám.

Někdy je lépe nechat ho vychladnout, tak jako rozvířené myšlenky nechat usadit.

Lógr vyhodit.

Stále záleží jakým směrem se dívám.

Můžu nebo nesmím.

Chci nebo nechci.

Jinak řečeno omezení a svoboda.

Soustředěnost. Sebestřednost zúročená ve vyzařování...

když jsem průchodem světlu.

Pak se rozednívám. A vstávám. Mám dnes dost práce...