Svatý Prokop a králové Francie

Až do Velké francouzské buržoazní revoluce přísahali v Remeši francouzští králové na tzv. Remešský evangeliář, pocházející z Čech.

Jednou do roka míváme s našimi spřátelenými rodinami prodloužený společný víkend. Vždy má nějaký konkrétní obsah, téma a podle toho i naplánované činnosti. Přátelé preferují Tolkienovy příběhy, mně k srdci moc nepřirostly, i když hledám jejich význam a smysl, který by se hodil i pro mě. Ale vloni souhlasili s tématem svatého Prokopa. Navrhla jsem Prokopa, protože patří k našim kořenům. Je to zdejší svatý, patron, byl skutečný a skutečně bojoval se zlem . Bývá znázorňován, jak oře s ďáblem nebo s ním rovnou staví chrám. Je to pochopitelně symbolické vyjádření jeho práce na duši. Ďábel je i pudová síla v nás, kterou musíme nějak ovládnout, aby neovládla ona nás. 

Řeka Sázava má více pramenů. Ale dál po jejím toku, v kdysi hlubokých lesích, nalezneme fragmenty našich dějin, které jsou naším duchovním pramenem. Nebo-li patří k našim kořenům, národnosti, kultury. Národ bez reflektované historie nemůže přežít v dnešním globalizovaném světě, ztrácí  svoji identitu, je dezorientovaný (to je spíše moje pocitové chápání). Kdyby se  v tomto klášteře vařilo pivo, možná by se vlastenecky jmenovalo Sázavský Staročech nebo Staroslovan... :-)  Tak trochu jiný Pramen zdraví z Posázaví...:-)

Prokop se narodil cca v roce 970 v Chotouni (mimochodem i na zdejším kostele se otisklo ušlechtilé barokní Santiniho stavitelské umění), nabyl dobrého vzdělání, oženil se, narodil se mu syn Jimram. Zemřel roku 1053.

Někdy ve středním věku odešel do ústraní poustevny. Doufám, že neutekl před manželkou se slovy, které několikrát za den vysloví i můj manžel: Chci svatej klid. Ale lidé k němu chodili ... s prosbou o modlitbu, pro duchovní posilu nebo i pro jeho lékařské-léčitelské schopnosti. Člověk skutečně ponořený do Boží přítomnosti neodmítá lidi.  

Legenda vypráví, že se v lese potkal s knížetem Oldřichem, který lovil laň či jelena a ztratil se v temných hvozdech. Prokop se ho ujal, a on pak na oplátku nechal postavit klášter, kde se Prokop stal, tak trochu  s nelibostí, prvním opatem. A syn Jimram mnichem. 

Sázavský klášter se stal významným centrem staroslovanské liturgie a staroslovanského písemnictví. V zemi byly i další kláštery staroslovanské tradice, kde vznikaly legendy o svatých, třeba První svatováclavská legenda. Na ní je zajímavé to, že Drahomíra, matka Václava, byla v této legendě popsána jako zbožná a mírná žena. Že by si ji později našel archetyp zlé snachy jako protipól tchýně mučednice - Ludmily? 

V Sázavském klášteře to žilo, a to ještě i chvilku po smrti Prokopa, mniši psali, modlili se, žili v pospolitosti podle řehole svatého Benedikta - ora et labora (modli se a pracuj). Dokud nedošlo v roce 1054 k církevnímu schizmatu, t.j. odtržení od sebe mezi východní a západní církví. Naše země v čele s knížetem Spytihněvem II. se přiklonila k Římu, zřejmě proto, že manželka knížete byla Němka. A to byl na dlouhou dobu konec liturgie sloužené v slovanském jazyce, kromě Emauzkého kláštera za vlády Karla IV.

Ale ještě než došlo k vyhnání sázavských mnichů, byl v prostorách kláštera sepsán cyrilicí Evangeliář, na který skládali přísahu francouzští králové. Evangeliář byl bohatě zdobený, ale během svého putování, se trocha ozdob ztratila. I tak působil vznešeně. 

Remešský evangeliář je starobylý slovanský rukopis, o němž se myslilo, že je psal sám sv. Prokop. Obsahuje 16 pergamenových listů, je psán mladším slovanským písmem tzv. cyrilicí a obsahuje evangelní čtení na jednotlivé svátky. Karel IV. daroval tuto památku klášteru emauzskému. Slovanští emauzští mniši však užívali hlaholice, proto k cyrilometodějskému rukopisu dali přivázat
sbírku epištol a evangelií psanou písmem hlaholským. Tento kodex se dostal za husitské revoluce na východ, Karel Lotrinský je koupil v Konstantinopoli, před smrtí jej daroval remešské katedrále, kde je znám jako korunovační evangeliář, neboť na něj přísahali francouzští králové. Sázavský klášter nejen přijímal z východu, tedy kyjevské Rusi, ale měl účast na kulturní výměně. V posledních desetiletích ruská filologická věda objevila celé množství církevně slovanských spisů českého původu, po nichž nezůstala v Čechách ani stopa. Zachránily se jen díky tomu, že byly vyvezeny na Kyjevskou Rus. Sázava měla jistě nemalou účast na exportu těchto památek. (citace z dějin -pdf.)

Prokop je náš první oficiálně schválený svatý. Paradoxně papežem... Je mimo jiné patronem naší země. Jemu bývají zasvěceny starší, románské kostely, např. známá basilika v Třebíči.

Ještě jsem si vzpomněla, že jsem nenapsala o freskové výzdobě klášterních prostor. Zobrazení Panny Marie držící Ježíška za ruku, patří k jednomu ze čtyř evropských unikátů. Zaujalo mě i to, že na vedlejším výjevu svatý Josef vařil Ježíškovi kaši. Na zdech kláštera je odkrýváno více zajímavých fresek.

Modlitba k sv. Prokopovi
Svatý Prokope, ochránče české země, otče náš, vzpomeň si na nás nyní i v každý čas,
Kriste eleison.
Tys přítel Boha věčného, ctitel a milovník jeho, vypros nám pokoj, zažeň válku, boj, svatý Prokope,
Kriste eleison.
Nedej nám, Prokope svatý, v hříších našich tvrdě spáti, v poslední hodinu proti ďáblu zlému, škůdci našemu, přispěj každému.
Vzdejme chválu Bohu Otci, Synu jeho rovné moci i Duchu svatému, Bohu jedinému,
Kriste eleison.
Amen.