Setkání v čase svítání

(Fotopoezie? ku příležitosti Vzkříšení) Marie Magdalská jako součást naší duše. Podle mě mají biblické postavy nejen reálný význam, že existovaly, ale i symbolický...  Za časného rána šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Ježíš jí řekl: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?" Píseň písní: Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Můj milý se ozval: Vstaň má přítelkyně, krásko má, a pojď!" Hle zima pominula, lijavce jsou tytam. On uvedl mě do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.  

 Po probděné noci svítá. 

Oči opuchlé únavou se dívají na ten zázrak... Čisté světlo z bílého zlata. 

Zahrada je místem setkání se se světlem.

Je to krása. Z nízkého horizontu zlatí světlo jen části stromů a domů.

Vznikají tak ostrůvky světla v hlubinách.

Ranní nebe je čerstvé, omyté rosou.

Nebe je pozvání do svobody a nekonečnosti.

 To je setkání Marie Magdalské s tím, koho milovala. Koho vyšla hledat.

A zároveň s tím, kdo miloval ji. Kdo na ni čekal.

Se životem a se světlem, které v sobě objevíme s novým začátkem.

Po trápení, po bolesti přichází láska, když ji hledáme. Smyslná i duchovní, naplněná. Krásná, prožívající.

 Po noci den, po temnotách světlo, po sklíčenosti naděje, po ztrátě obdarování. Pro každého...

Zahrada či krajina setkání je v nás všech.

Pěkný den, Vzkříšení!