Povídání pro děti

Já vím, že jsme všichni strašně... až děsně dospělí, ale přesto si dovolím vplout do tohoto proudu s příběhem pro děti.

SEMÍNKO STROMU

Nad jednou loukou zafoukal vítr. Pohladil květiny, rozčesal trávu a pohoupal motýly, až radostně třepetali křídly. Cvrčkovi rozdrnkal struny houslí... fííííídlííííí. Pak se ještě jednou zatočil kolem, rozloučil se a odvanul dál. A vše zase utichalo, tráva se rozvoněla skrytou mateřídouškou, jen skřívánci vysoko v nebi jeden přes druhého švitořili: "Paní Křidélková, ten vítr vám dnes ale načechral ofinku. Jste jako ze salonu, nu nu nu!"
-"Ale kdež paní Zpěvavá, ale kdež, jděte, jděte."
Kde se vzalo, tu se vzalo, pomalu se z nebe snášelo lehounké semínko. A měkce dopadlo zrovna do malého důlku v hlíně, kde dřív bydlel strýc střevlík.

"Kde to jsem?" zeptalo se. A  hlína odpověděla: "Jsi v mé náruči, já jsem zem, jsem tvoje peřina." a něžně semínko přikryla. A semínko se stulilo, schoulilo se do klubíčka a zem ho hřála. Déšť mu dával kapky vody. Semínko se cítilo velice dobře. Leželo v teple a když mělo žízeň, napilo se. Když je semínku nebo malému děťátku dobře, tak může v klidu růst.  A tak rostlo a rostlo a začalo se protahovat. Jenomže už se nevešlo do své postýlky.

"Co mi to vyrostlo?" ptalo se. "Já jsem klíček", odpověděl jakýsi bílý ocásek. "jsem tak trochu kouzelný klíček, protože ti odemykám zem pro tvé kořeny a také ti odemykám nebe pro tvé větve. Protože jsi semínko ze stromu, musíš se stát stromem."

A semínko se velice zaradovalo."Já budu stromem!" A pak se ztratilo. Ne, neztratilo se docela, pozvolna se proměnilo v lípu. Nebo v javor? Nebo v dub? Buk? Nezáleží na tom, jak se  jmenuje a  jak vypadá. Důležité je, že ten strom na té louce stojí už řadu let a že se lidé, dobří i ti méně dobří, a i zvířata mohou v horkém létě schovat v jeho stínu. Strom roste pro všechny.

A když jednou za rok strom rozkvete a z květů se stanou plody se semeny a semínka dozrají, přispěchá odkudsi z dálky vítr. A obejme strom, trochu čtverácky mu pocuchá lístky a zase vane dál. Ale neletí sám, vezme s sebou i příběh tohoto stromu... i tady byl a teď se k vám snáší nové semínko, aby vám tento příběh vyprávělo... houpy hou hou...

--------------

ŠNEK

Jeden mlsný šnek

dostal chuť na špek.

Nechtěl už jíst houby,

raději by dal do trouby

s tím špekem plech.

V řeznictví U Fleku,

koupil si kus špeku.

Ale horký špek

kápnul mu oblek.

To byl tedy pech!

A tak milý šnek,

aby vyčistil ten flek,

hledal mokrý mech,

sotva popadal dech.