Potomci

Prý probíhá 3. světová... Všichni jsme potomci. Koho? Možná jednoho... -----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Muž poznal svou ženu.

Ona pak devět měsíců nosí pod srdcem jejich dítě.

On uchem opatrně položeným na břichu své ženy naslouchá tepu maličkého srdce.

Ona pak rodí za pomocí žen z vesnice.

On se modlí k Alláhu.

Když uslyší pláč dítěte, je šťastný.  V jeho očích se žene stádo plnokrevníků a jejich tmavé a lesklé hřívy se lesknou tisíci hvězd, takových jasných a hlubokých, jaké jsou vidět tady, v té kamenité pustině. 

Je to syn!

Potomek Abraháma a otrokyně Hagar.

------ 

O kus dál, opřen čelem a dlaněmi o starý olivovník, stojí jiný muž.

Zvedne hlavu a skrze zkroucené větve vidí hvězdy.

Nedaleko se vine téměř vyschlé koryto Jordánu jako silueta boků ženy. Krása, kterou opěvoval král Šalamoun.

Z kamenného domu sem dopadá světlo a první křik. Konečně! 

Vděčný muž, naplněný štěstím, děkuje Jahvemu.

Narodil se mu syn! 

Potomek Abraháma a jeho ženy Sáry.

------  

Je tmavá noc. Hvězdy svítí do těchto míst tisíce tisíců let...

Stojí nehybně, a přece se nepatrně chvějí. 

Jen jedna hvězda tiše a ostražitě letí.

Mužské oči se na chvíli zahledí do té hvězdné parády, která se zdá být na dosah. Do kokpitu letounu teď ale zachrastí a zapraská hlas z druhého konce světa. Pilot hlásí příjem.

V praskotu rozeznává tlumený pláč. Pilot pak sáhne do výstřihu. Na jeho srdci leží připoután řetízkem zlatý křížek s drobným kamínkem uprostřed. Muž jej vytáhne a políbí jej.

Je šťastný!

Narodil se mu syn.

Potomek praotce víry Abraháma.

------  

Je tmavá noc. Hvězdy svítí do těchto míst tisíce tisíců let...

Stojí nehybně, jen nepatrně se chvějí.

Chvějí se jako řasy žen s očima hlubokýma jako noční obloha, když je jejich muži drželi v náručí a přitom vznikal ten zázrak... 

Tisíců tisící...