Pohled na pouť svaté Anny

Aneb poutní místo Svatá Anna u Pohledu, okres Havlíčkův Brod. "Tam někde to musí být", máchl zeširoka rukou manžel. Stáli jsme s autem u nějakého lesa, který se zdál být zcela fádní.

Jeli jsme dál po lesní silničce, která nic neslibovala. Až pak se najednou rozestoupily poslední smrky a objevila se překvapující scenérie. 

Jak bych toto místo nejlépe popsala? Jako roztančené a přitom uklidňující, jako stinné a přitom jasné. V doznívajícím tichu lesa zurčel pramen léčivé vody. Vysazené štíhlé listnáče hladily svatou Annu, osmistěnnou kapli, a okolo tančila zastavení.

Nedávno se mě syn zeptal, co je to "boží mlýn"... 

Anna a Jáchym byli rodiče Miriam, Marie, Ježíšovy matky. Ježíšova babička a dědeček. Ale než se jim Marie narodila, prožívali hluboké pokoření a zažívali chladné ponížení  od lidí. Dvacet let (?) byli bezdětní a to byla v té době jakási ostuda. Lidé se na ně dívali skrz prsty. Vždyť je Bůh takto potrestal, nepožehnal jim,  asi ví proč...To je ta lidská spravedlnost, která soudí i Boha. 

Ale je ještě jedna spravedlnost. Je to pravda, jiné světlo, které k nám přichází, když ztrácíme. 

Spravedlnost, která je nevyjádřitelná lidskými zákony, se jednou ozve v každém. Věřím, díky tomu, co jsem zažila, že opravdu nastane okamžik, kdy v každém promluví svědomí, kdy už neustojí vnitřní lež a úhybné manévry. Jednou se totiž my všichni budeme muset všeho vzdát, v tom je spravedlnost, a tehdy k nám přijde pravda, která je ještě jiná, protože mi jí už nebudeme určovat, jaká má být.

Anna i Jáchym byli poctiví a upřímní. A nezanevřeli na Boha, byť jim dlouho nedopřál mít dítě.  Jejich pouť byla vzdáváním se potěšení, radovánek a spíše se uzavírali do sebe. Ale nezatrpkli. Jen se ztišili. A když se člověk ztiší, může v sobě mnohé objevit. Jako když se rozevřou poslední větve potemnělého lesa a odkryjí našim očím to, co tam už je, jenom jsme to neviděli. Světlo a ticho a klid. Není třeba se trápit pro zlobu lidí a nepřízeň osudu.  
Máme v sobě mnohem více prostoru a více světla a smíření, než tušíme.