Pod Zelenou horou

Romantický a velmi stručně informativní fotoblok. Milí lidé, Žďár nad Sázavou je mé osudové město, třikrát jsem se z něj odstěhovala a třikrát zase vrátila zpět. Bydlela jsem v něm na šesti místech. Je bohužel poznamenán stupidním zacházením soudruhů před "listopadem". Vymlátili půl náměstí a vybudovali "krabice". Zelenou horu chtěli rozebrat na cihly. No, klid... Začneme uklidňující vodní hladinou Dářka, jehož pobřeží je v létě jak samolepící izolepa se spoustou přilepených lidiček.  

Nejdříve tu byla divočina. Pak sem došli úžasní mniši z řádu cisterciátů, řehole benediktinská. Ora et labora. Ti muži a chlapci kultivovali zdejší kraj. Žďářili a žďářili, až tím žárem vznikl Žďár.

Dářko je umělá nádrž. Docela mělká. Je Velké Dářko a Malé Dářko. Je to oblast se speciálním biotopem, můžete ho zkoumat na naučné stezce a  u toho si nasbírat brusinky, borůvky či hříbky.

A tady už od Dářka přijíždíme do města. Této části, kde se "vyřádil" pan Santini, se říká "klášter" nebo také díky Josefu II. "zámek".

Krásná školička, že? 

Muzeum knihy...

Farní úřad na fotce pod textem...

V odrazu na skle auta pana faráře vidíte nádvoří.... Původní klášter se stal majetkem rodu Kinských.

A teď jdeme na další, překročíme lupen... 

a pak odbočíme na další nádvoří s jízdárnou...

Hvězda je půdorysem Zelené hory. Pro řád cisterciátů je typická, jako i pro Marii... Hvězda je nádherný symbol.

Jízdárna, kde je Santiniho expozice.

 Následuje několik fotografií chrličů....

Okno jízdárny - odrazy a průsvity...

To je okno baziliky.

Za bránu se nesmí,tam je soukromý pozemek Kinských. 

Další nádvoří, vracíme se zpět, s kašnou... Kdo je to ve vodě zakletý? Asi každou chvíli někdo  jiný...

Tak, jedeme domů. Určitě se ke Žďáru vrátím. Podrobněji a třeba ještě jinak. 

Děkuji, že jste se virtuálně prošli se mnou.

Pěkný týden!