Pocity...

                                                                                                                                                                 Stručně a pocitově o pocitu. Má mě rád...nemá? 

Manžel se mnou prošel krušnými časy a vydržel. Díky za to.

Přesto mu občas vytknu, že mě nemá rád. Mám pocit, že mě nemá rád. Myslím si, že mě nemá rád, protože kdyby mě měl rád, tak by...

Jsem hloupá. Vím, že mě má rád, jen se chová jinak než bych chtěla: neovladatelně, racionálně, prakticky i neprakticky, jakoby kontrastně k mému chování. A k mým potřebám. 

Rád sleduje všechna zpravodajství. Nakupuje v akcích a trumfuje se s kámošem, kdo natrefil na nejvýhodnější kauf. Ve společnosti přátel srší humorem a je k ženám chápavý. 

Doma, večer po celodenní práci, usíná s ovladačem v ruce. A já se lituji, že má raději zprávy než mě a že mu nemohu říct své pocity. Ach jo. 

---

Hluboce na mě zapůsobila prostá slova Magora Ivana Jirouse, který v závěru jedné své básně napsal:

... včera mi Juliana řekla, 

že si myslí,

že ji  už nemiluji.

---

Pocity, pocity... prý typicky ženské slovo, které zřejmě mnohým mužům způsobuje husí kůži. Mému muži také. A přiznám se, že mně někdy taky. Potřebuji je ze sebe dostat. Tak píšu, maluji, tančím, ječím, utíkám do deště...

A pak se vrátím a podívám se na toho mého spícího muže už bez výčitek, smířená ...

.... a vypnu televizi.

Mám ho ráda. Alespoň mám ten pocit... :-)