Píseň písní

Mezi biblickou knihou Kazatel a mým oblíbeným Izajášem, je pár stránek úžasné milostné poezie knihy Píseń písní.  

Je to malá sbírka z střípků  různě starých veršů a je nezařaditelná. Někdo ji chápe jako profánní záležitost, jiný jako  teologizaci toho profánního. Bibli nejlépe pochopím, když budu žít osud jejích hrdinů v mých podmínkách. Láskou se žije a popsat ji lze nanejvýš symboly. A tak je to i s těmito verši. Jsou mystériem. Jsou neuchopitelné a v tom jsou nadčasové. Jsou záležitostí smyslů a smyslnosti a všeho, co je v nás ohnivého a vášnivého, neboť  i Hospodin je žárlivý milenec.

 Kéž políbí mě polibkem svých úst!

Vždyť lepší je tvé laskání než víno...

Příjemně voní tvé oleje,

nejčistší olej - tvé jméno.

...

Táhni mne za sebou! Dáme se v běh.

Král uvedl mne do svých komnat...

Černá jsem a přece půvabná,

jeruzalémské dcery,

jak stany Kédarců,

jak stanové houně

Šalamounovy...

 Jak jsi krásná, přítelkyně moje,

jak jsi krásná,

oči tvé jsou holubice.

Jak jsi krásný, milý můj,

jsi líbezný!

A naše lůžko samá zeleň.

Trámoví našeho domů je z cedrů,

deštění cypřišové.

Jsem kvítek šáronský,

lilie v dolinách.

Jako lilie mezi trním,

tak má přítelkyně mezi dcerami.

Jako jabloň mezi lesními stromy,

tak můj milý mezi syny.

Usedla jsem žádostivě v jeho stínu,

jeho ovoce mi sládne na rtech.

On uvedl mě do domu vína,

jeho prapor nade mnou je láska...

Kdo je ta, jež vystupuje z pouště,

opřena o svého milého?

...

Polož si mě na srdce jako pečeť,

jako pečeť na své rámě.

Vždyť silná jako smrt je láska,

neúprosná jako hrob žárlivost lásky.

Žár její - žár ohně,

plamen Hospodinův.

Můj milý sestoupil do své zahrady

k záhonům balzámovým,

aby v zahradách pásl

a trhal lilie.

Já jsem svého milého

a můj milý je můj,

on pase v liliích.

------

 ... nebuďte a neburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

... to byl výběr z "nejkrásnějších písní Šalamounových".

HODNĚ LÁSKY vám přeji!