Odevzdávám se ti

"Zopakuj si manželský slib!" volala jsem naštvaně za manželem. Šel si na chodbu zakouřit. Přemýšlí se mu prý u cigárka lépe. Kouří, tedy je. Pak se vrátil, dal mi začmouděnou pusu. Smířlivě jsem mu kývla na pozdrav a on odešel za svou prací. 

On pořád v poklusu, v setrvačném dobíhání ani neví čeho. A já se ho snažím zastavit  zoufalými výkřiky a upozornit tak na sebe, na nás, na čas, který protéká do nenávratna, aniž by se nás dotknul. A tím upozorňováním ničím šance prožít právě tyto chvilky.

Dělit se o svůj volný čas je těžké. Každý chce mít svůj čas pro sebe a v něm toho druhého anebo taky ne. A kde je hranice mezi sobectvím a svobodou? Možná tam, kde jsem neochotná něco slevit, změnit. A co když jeden je ochoten a druhý ne? 

Manželský slib začíná slovy: Já, odevzdávám se tobě... a přijímám tě. Slib jsme vyslovili oba dva před svědky a před x lety, ale je stále zpřítomňován. Vůbec jsem netušila, co vlastně slibuji. 

A ani nevím jak bych vyjádřila, co to je odevzdávat se. Spíše tuším, že je to ještě něco jiného, než dávat, protože dávat ze sebe očekává za své zásluhy odpověď -zavázanost, uznání a vděk. Dávání může být spojené s vydíráním i násilím vůči druhému. Dávat mohu, dokud na to mám, ale je to láska? Tož, je to její fáze.  Ale když zůstanu jen u ní, vyhořím. 

Jakož už jsem vyhořela. Co dál?

Vše se ověří ve čase zkoušky. Člověk jde přes hory a doly, aby našel tu opravdovou lásku. Jako v pohádkách, které jsou hádankou vyprávějící symbolicky nějakou zkušenost lidí, moudrost života. Hrdinové  dělají z lásky pro milovanou osobu to, co by považovali jinak za nemožné. Z vlastních sil to nezvládnou, pomůže jim v tom něco nadpřirozeného. Totiž to nadpřirozené je to, že láska nám dává křídla. Když jsem nemohla chodit, ale dál jsem mohla mít ráda, napadlo mě, že k čemu nohy, když mohu mít křídla. Hm, krásná věta a těžké stavy. 

Láska je a je krásná, když se k jejímu pramenu dohrabu ve své poušti.

Láska není jistota, pojistka. Láska je odvaha. Je nepochopitelná  a neuchopitelná, protože v naší přítomnosti není nikdy hotová. Láska se v nás stává.

-----

Kdyby tyto řádky četl můj muž, tak by se zasmál a pustil by si Čt24  anebo by šel na cigaretku. On si to totiž tak nepřipouští... Ještěže má na to mě!