Vaše zamyšlení mě nutí přemýšlet.

Navíc přemýšlím, zda je to dobře.

...  to je jen moje zkušenost, bylo to  opravdu ve velmi těžkém období, a od té doby jsem jakoby z jiného světa.  Ale to, čemu se v takových chvílích otevřeme, nejen v takových, to je pak jako naše pečeť. Uvědomila jsem si relativnost sebe, že smrt a umírání jsou něco, co nás vtáhne někam. kde naše pravda neplatí.

Vždycky mě dostanete. Je strašně dobře, že jste tady na blogu, přinášíte něco jako záblesk odjinud. Já jsem spíš ten, co vezme provaz a půjde ty neřády vypráskat. Pište dál,

Opravdu nádherně napsáno.

Jak se píše ve Zjevení Janově: "Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou."

Do náruče Boží přichází ohromný počet lidí, tolik, že je ani nelze sečíst. Bůh se prostě jen tak někoho nevzdá. Bůh své město, kde není útlaku ani bolesti, a kde sám Bůh setře každou slzu z očí, postavil pro nespočet lidí, nejen pro křesťany, ale i pro ateisty. Jinak by to Bůh Janovi takhle neukázal.

Píšete pěkně, Kristova oběť dala mnoha lidem víru a naději. Dobře vám rozumím, prošel jsem také touto cestou, takže vím, o čem píšete. 

Kristova oběť ale nepřinesla své hodnoty všem, protože to ani není možné. Je to také cesta a pravda jen určitá, to je dobré rovněž pochopit. Pozice slabosti, bezmoci, ale i síly, to všechno jsou pravdy života. Kdo má svou víru pevně, tak si ji udrží. Ale ničeho příliš, ani té lásky, neboť se může stávat nepřirozenou a sentimentální.