O naší svatosti

Svátek všech svatých v jiném pojetí, mimo církevní seznam. V černobílém :-) Vynikne tak světlo a stín, protože svatost je světlost. A přitom je to přirozenost. Nevšední všednost. 

Svatý pokoj... posvátné ticho a světlo. Duše věcí jež používal člověk k dobrému. Práce, odpočinek, přirozenost. A co člověk? Neřád, svatoušek... Jsme obrazem, který vynikne ve světle. Jak se říká, pravda vyjde na světlo Boží. Vyjde vůbec někdy na světlo? Věřím, že ano. Pravda o nás už tu je. A občas ji někdo odhalí. Ten, kdo dělal něco špatného, lže a schovává se. A kdo má strach, má málo důvěry, málo naděje, málo světla. Ale víra, která je vztahem, ne formalitou, je důvěra. Tak to je asi ta svatost. Je to žít ve světle, mít světlo v srdci a vyzařovat ho ven. Takový člověk je dobrem a oporou druhým.  Světlo, pravdivost a láska spolu souvisí. Může jím být kdokoli z nás. 

Pěkný den ve světle!