Night-life

Události završené v jednom dni. Elektro-modré blues. Jede se dál. A život má děj.

v noci a doma j.h.kamenáčová

Dočetla jsem dopis na usmířenou a na rozloučenou. Žádné sladké modré z nebe. Jen klid po bouřích. Jsem doma, na  pevnině, v přístavu, v cíli. Tato cesta byla dlouhý čas k pochopení, že mám opustit. A pak jsem stiskla klávesu Delete - opravdu chcete... ?- ano, chci - a klidně se dívala na malou spirálku v centru monitoru točící se dokolečka z postupně poblikávajících čtverečků. Mezitím uvnitř hardwaru elektřina bleskurychle gumovala v čipech uložené znaky. 

Slova dávno vyřčená jsou přepsána do hlubšího obsahu, který není nikde viditelně čitelný, jen v mých očích.

Modré oči...
Jedny se na nás v ten samý den dívaly šťastně, přeštastně, hluboce, s úlevou...
Seděl na uváleném nemocničním lůžku. Původně vymandlované prostěradlo, s razítkem, teď už přeleželé, pod ním gumová podložka. Polštář neustále ohýbaný, aby poskytl alespoň trochu pohodlí. Když nás uviděl vcházet do dveří, odhodil cíp peřiny a sedl si. Kolik váží? Drobounký muž s bílým strništěm, starý jako Abraham. Vybojoval si život. 
Bojovník s nebesky modrýma očima. Jak dlouho hledal svůj domov? Snad od té doby, kdy z něj odešel. 

-V sobotu si pro vás přijedeme. A budeme už doma.

V životě jsem neviděla vděčnějšího člověka.
Jen jsme mu uvolnili ložnici. Na jak dlouho bude třeba.
...
Už je noc. Zapnula jsem počítač. Ale jen tak sedím a v očích se mi odráží světlo monitoru.
Bleděmodrá tapeta září klidně a vyrovnaně jako stálice dnešní doby. A přitom drátky uvnitř bedny pod monitorem  jiskří modrou elektřinou. Jako i v lidském mozku.
Eros má prý modrou barvu. Modrá životní šťáva, elektrizující boje, výboje. Rozzáří nás jako neon. Lehké napětí,  zašimrání, pohled z očí do očí, dotek, vztek i láska. Eros. Caritas. Agapé.
Život je jako kokteil ze všech odstínů modré. Blue-love. Blue-life.
Na sluchátkách Green day - Night-life- stále a stále dokolečka.
Žiju. Modře i barevně.
Kdyby žil Abrahám dnes a hledal by svoji zemi zaslíbenou, svůj domov, sedl by na Harley Davidson, hrdě, a možná i se slzami bolesti z opuštění. Ale s pohledem na hvězdy by jel dál a dál až za horizont. To staré musel deletovat, aby v sobě uvolnil prostor pro nový domov. Má příslib pokračování jeho života v životech mnoha lidí. Jako je hvězd na nebi. Co člověk, to život a nové cesty, opouštění, a láska stále hlubší a sjednocující ...to vše je domov. 

To je i můj modrý night-life.