Muž mezi balvany

Stres. Náš věrný společník, který existuje jen z naší vůle. Z našeho souhlasu, z našich sobeckých skutků, díky špatnému žebříčku hodnot, protože se nemáme skutečně rádi. Nepřijetím svých nedostatků a nedostatků druhých, se stáváme tvrdými soudci. A jak tvrdne naše srdce, vyvoláváme tlak, který má vliv na páteř nejenom naši, ale i našich blízkých. Jsem přesvědčena, že páteř má vliv na většinu nemocí, protože špatnou inervací orgánů způsobuje i jejich nedostatečný metabolismus. Ale jsem laik,  mám to pouze toliko odvozené z vlastní zkušenosti. Napadlo mě popisovat formou příběhů nebo polopříběhů různé stresové situace... A tuto příběhy jsou poskládané z pozorování i prožití.

Byl nějaký ten pátek ženatý a bydlel se svojí rodinou v jiné obci. Tvrdil, že nejlepší rodiče jsou minimálně padesát kilometrů daleko. Odstěhoval se pro jistotu ještě o třicet  kilometrů dál. Kupodivu to k ideálním vztahům nepřispělo.

Jeho manželka a jeho matka, dvě ženy jeho života, si nesedly. Stačilo pár neopatrných poznámek, otázek, komentářů, aby se obě dvě vůči sobě uzavřely. 

Ó, ženy, ženy, proč mi to děláte? Proč se nesnášíte, vždyť stejný vzduch dýcháte... zpíval si do rytmu hitu jeho mládí italského tria Ricchi e poveri.

Měl  rád jak mámu, tak i svoji ženu, ale když drhne vztah mezi nimi, tak se to projevuje i v jeho vztahu k nim. Nebyl uvolněný. Často ho bolela záda a těžkly mu nohy. Nevyřešený konflikt působí svým tlakem, i když se o něm  nemluví.

To je  léčka nás lidí, pomyslel si. Neumíme řešit konflikty, protože nechceme ustoupit ze svých pozic. Chceme stát na stupni vítězů v bitvě s našimi blízkými a přitom máme na krku smyčku. 

Povzdychl si. Hluboký nádech a výdech ho alespoň nepatrně uvolnil. To bych tak musel dýchat stále, jako mašina...usmál se trpce.

Náhle zazvonil telefon. Na displeji viděl, že volá máma. Asi je jí smutno. Otec před lety zemřel, a ona byla bez svého muže  zcela bezradná a osamocená. Nepřiznala to, ale hledala záminky k rozhovoru. Jezdila k nim čas od času. Neřekla, mně je smutno, ale  místo toho se ptala na prospěch vnoučat... Co asi bude chtít teď?

Naštěstí zvedl sluchátko dříve než jeho žena. Nebyla by ani jedna nadšená, hovor by nejspíše sklouznul to chladných klišé. Přitom měl manželku rád pro něco jemného v ní... tak jemného, že se raději obrnila.

Nebyla zlá, jenom měla komplexy, že není pro tchyni dost dobrá. Máma bez taktu poukázala na to, že ona by vedla domácnost jinak, zrovna tak i výchova dětí je v jejích očích příliš liberální... a dávala jim za příklad jeho sestru.

Tenkrát se ty dvě jeho ženy pohádaly. Bylo mu trapně. Od té doby mámu k nim na návštěvu nezval. Chtěl klid, ale ten se nedostavil. Nesmíření a neodpuštění jeho dvou žen stále proniká do myšlenek, nenápadně stahuje smyčku. Byl mezi nimi jak mezi balvany. Obě dvě jsou vlastně sobecké.

,,Mami.... " zahájil hovor. 

Z jejího hlasu vycítil úlevu.

,, Ahoj, já nic nechci, jenom mě zajímá, jak se vám daří... co děti ve škole?"

Nečekala na odpověď, mluvila o všem a o ničem.

Opět se zhluboka nadechl.

Mohou se ty dvě ještě smířit?  Stačí, když jedna dá té druhé to, co od ní vlastně očekává pro sebe. Přijetí. Jak by se  všem ulevilo, kdyby se jedna z nich snížila k omluvě a k pochopení... Co by ztratily? Kousek své ješitnosti.

Žena má přece dispozice milovat...