Karmy mrak

Včera jsme strávili celý den pryč a bylo to bezva. Naprosto jsem zapomněla, že jsem psala článek. Blog. Až když jsme se pozdě večer vraceli zpět směrem k domovu, k pokoji s počítačem, k internetu, k idnes, k blogu... začala se na mě lepit karma. Toto je pokus s lehkou dávkou ironie o sondu do blogerovy duše.  Do mé duše. 

Podle sebe soudím Tebe.

Takže budu psát o sobě. S možností psát blog se ve mně otevřelo i mnoho pocitů a bojů s nimi. Nedivte se, po letech, kdy jsem byla zavřená doma, jsem se dostala do - pro mě - velikého světa. Odpinkla jsem článek stopadesátkrát kontrolovaný a stejně z toho měla v žaludku úzkost.

Pak jsem se otrkala. Hle, někdo to čte! Mohu tedy vystavit své nitro a všechny komplexy. Švihala jsem jeden článek za druhým, konečně si mohu vylíít srdce..:-)

Nebo svá moudra. Karma mi poví, jak jsem dobrá.

Hm, zrcadlo, pověz, kdo je v blogu zdejším ze všech blogerů nejblogerovatější? Počkej, dopíšu článek, odpoví mi zrcadlo.

Posuzovat se podle karmy je naprostá pitomost. To vím, a nevadí mi mé číslo, skoro bych řekla, že mi to tak vyhovuje. Když už teda jsem očíslovaná.  Ale lichotí mi, když občas někdy poporoste. Prostě se na mě ta karma tak trochu lepí. Nebo já na ni. Co když dnes třeba... ? :-)

A možná je to dobře. Kdyby se nelepila, byla bych fakty už moc dokonalá. Vždyť blog je hra, která ve skutečnosti nemá vítěze. Svoboda slova nezaručuje svobodu pisatele.

Krása, dobro a láska ve mně. Mrak karmy nade mnou. 

:-)

Karmila

P.S a dám si sem pěknou fotečku :-)